V komentářích pod přednáškou Lenky Králové (přednášku i Lenčiny kanály V Tranzu a TLK vřele doporučuju) se nám objevil následující dotaz, na který jsem neodolala poměrně dlouze odpovědět. A když už jsem se s tím psala, třeba to bude zajímat i někoho, kdo nebloumá po youtube…

Předem upozorňuju, že nechci nijak útočit na autorku daného dotazu, a ani takový útok nehodlám podporovat od ostatních. Myslím, že se ptá dosti upřímně, na základě vlastní emoční reakce a vlastního pochopení problematiky. Na místě je tedy stejně upřímně odpovědět, nikoli se vysmívat nebo dokonce urážet. A – pochopitelně – nepodporuju ani žádný útok opačným směrem. Autorka se ptala upřímně, pokud na ni chce někdo navázat a zajít za hranu, nechť tak činí na svém vlastním písečku, u mne se zlou potáže.

po zhlédnutí přednášky bych se chtěla zeptat ohledně dětí (paní vypadala, že je pro ni docela citlivá otázka, pokud si někdo myslí, že trans lidi by neměli mít děti)… (nechám stranou transrodiče, kterému se narodilo dítě před tím, než si přiznali / poznali tuto svoji odlišnost) ale pokud jde o translidi, také si nemyslím, že by měli mít děti. Z jednoduchého důvodu: jestli tomu dobře rozumím, trans je člověk, který se cítí být opačným pohlavím, než je pohlaví jeho těla… no a není logické popření transgenderu, když takový trans člověk s plným vědomím toho, že je trans, chce mít dítě? jinými slovy, osobě, která se cítí být mužem (v ženském těle) by přece mělo být nepříjemné otěhotnět, a pokud si to přeje, je to vlastně popření toho, že se cítí být mužem ne? a opačně, žena v mužském těle by neměla chtít mít sex jako muž? nebo tam k tomu přistupuje ještě homosexualita?

dotaz na youtube

Nejprve je dobré si říci, že dotaz míchá mnoho vzájemně nepříliš souvisejících věcí dohromady, nevypadá to ale, že by šlo o zlý úmysl. Autorka dotazu tomu nerozumí, tak se ptá. Na nás je, abychom to rozmotali a vypořádali se s jednotlivými částmi problému. Zmíněno je samotné prožívání toho, když je člověk trans osobou, prožívání pohlavního styku, pohlavní orientace, těhotenství, ale také náš osobní postoj k tomu, kdo by měl či neměl mít děti. Tak popořadě:

Trans osoby nejsou všechny stejné, stejně jako cis osoby nejsou všechny stejné. Má každá cis osoba ráda své tělo a jeho projevy, včetně, například, menstruace? Je každá cis žena nadšená z těhotenství? Prožívá jej stejně tělesně i duševně? Co se sexuální touhy týče, ta je v průměru podobná u trans i cis osob a není navázána jen na „správné“ vnější pohlavní orgány. Některé trans osoby nemají až tak silnou genderovou dysforii v souvislosti se svými pohlavními orgány, takže sex nemusí být problém, jiné zas mají, a ty většinou volí kompletní operaci a styk prožívají v souladu se svým genderem (nebo aspoň tak, jak jim operace umožní). Cis osoby mají, mimochodem, také dost různý vztah ke svým pohlavním orgánům (znáte divadelní hru Vagina monology?) a styku. Sexuální orientace je potom na genderu nezávislá, trans žena může mít lesba i straight (a všechno mezi tím), a trans muž může být gay i straight (a všechno mezi tím) – úplně stejně jako cis osoby.

Neplodnost je obrovským tématem současnosti. Z mnoha různých důvodů. Ne každá žena, která si to přeje, může být v současnosti sama těhotná. A také ne každá žena má skvělé, bezproblémové těhotenství, a je s ním duševně zcela v souladu – se svým měnícím se tělem, zdravotními komplikacemi, i očekáváním nové mateřské role.

Touha po dítěti (která není závislá na pohlaví) může být silnější než dysforie, ale potom taky existují alternativní možnosti jako náhradní mateřství nebo adopce. Tyto možnosti jsou přitom otevřené jak pro trans, tak pro cis osoby – ne každý má možnost počít dítě biologickou cestou. Lidé, kteří se nedokážou srovnat se svým případným těhotenstvím (a to nemusejí být jen trans muži), pravděpodobně nebudou chtít otěhotnět, a není třeba debatovat o tom, zda jim to dovolit.

A z biologického hlediska se navíc objevují i možnosti, jak umožnit trans ženě odnosit dítě například v transplantované děloze – v současnosti se děloha transplantuje cis ženám, jejichž děloha je z hlediska těhotenství nefunkční nebo zcela chybí (od narození i kvůli hysterektomii), ale zkoumají se i možnosti transplantace trans ženám. Vyvíjejí se i umělé dělohy – to bylo dosud otestováno kupříkladu na ovcích. A naopak co se trans mužů týče, zkoumají se metody, jak proměnit tělní buňku XX na spermii: spermie mohou být X i Y, to je přirozené. Challenge je ta proměna tělní buňky nebo případně vajíčka na spermii.

Podotýkám, že není třeba se začít bouřit, kolik peněz se vyhodí kvůli hrstce trans osob, a proč se to raději nevyužije na vývoj léků proti rakovině. Výzkumy v těchto oblastech se nedějí vyloženě kvůli trans osobám: neplodnost je obrovské téma součanosti, a každý posun v této oblasti je přínosný pro tisíce cis nebo intersex osob, které trpí neplodností kvůli genetickým, anatomickým, hormonálním, imunitním a dalším typům problémů. Využitelné ale budou v konečném důsledku pro všechny. Neplodnost je navíc jedna z oblastí medicíny, které trpí velkou mírou sexismu: neplodnost byla dlouhodobě přičítána především ženám (muž je přece dokonalý, a navíc co by se mohlo pokazit na blbý spermii, za to určitě může ten komplikovanej proces v ženě!), čímž ženy trpěly především prostřednictvím mraků zbytečných vyšetření, obviňování a srážení sebevědomí. Ale paradoxně zásadní dopad to mělo na muže: jejich neplodnost co do příčin, prevalence i co do možností léčby je mnohem méně prostudovaná, a kupříkladu možnost nahradit jejich nefunkční spermie těmi vytvořenými z tělních buněk může být pro řadu mužů jedinou šancí na biologické potomstvo. Peníze jdoucí do výzkumu neplodnosti u těch, kteří děti mít chtějí, ale nemohou, je tak součástí investice do budoucnosti naší společnosti – zejména v době, kdy řada lidí mít děti vůbec nechce.

Rakovina je oblíbený whataboutismus prakticky u libovolného tématu, kde se nedá použít ještě oblíbenější „a co děti, myslel někdo na děti?!“. Proč se létá do kosmu, když bychom mohli místo toho platit vývoj léků proti rakovině (o biomedicínských výzkumech v kosmu málokdo slyšel, a ještě méně lidí chápe jejich význam). Proč se zkoumají závislosti, když si ti nezodpovědní feťáci za vše mohou sami (no, ne, takhle to úplně nefunguje); nebylo by lepší léčit rakovinu? Proč se řeší trans… Zaprvé jde o falešné argumenty spojující dohromady, dle způsobu, jakým jsou zrovna sepsány, zpravidla zmíněný whataboutismus, falešná dilemtata, slaměné panáky a řadu dalších. A zadruhé si autoři podobných výroků zpravidla vůbec neuvědomují kontext těch fenoménů, které se takto snaží srazit.

A ještě bych se zastavila u toho „nemyslím si, že by měli…“ V naší civilizaci smí mít děti trestaní zločinci, násilníci, osoby, které se v minulosti dopustily sexuálně motivovaných trestných činů na dětech, osoby zcela nevzdělané, osoby nezodpovědné, osoby s geneticky podmíněnými vývojovými vadami, osoby s handicapem, včetně osob s mentálním handicapem, osoby žijící v manželství, na hromádce, single, v polygamním vztahu, osoby s nejrůznějšími typy fetišů a kinků, osoby vulgární a nevychované, nezletilí puberťáci, kterým se na louce za domem stala nehoda, osoby s různou sexuální orientací, osoby různých náboženství či politických orientací, osoby obézní (a tudíž podle některých líné a rozmařilé) či s brýlemi…

Teď rozhodně nechci soudit, co z toho je dobře a co špatně, a do kolika z těch kategorií lze snadno přiřadit kohokoli z nás. Sterilizace romských žen bez jejich vědomí u nás ještě v nedávné době, chudších vrstev v Indii nebo i domněle „nekvalitních“ přistěhovalců do USA v době rozkvětu eugeniky – příkladů, z nichž by se nám měl zvedat kufr, je v historii dost a dost – budiž nám dostatečným varováním před tím, abychom soudili, kdo je dostatečně morálně, socioekonomicky, etnicky, duševně či zdravotně na výši, aby směl mít potomka. A je dobrý si uvědomit, že některým režimům stačily brýle k tomu, aby vás poslaly ke zdi, anebo alespoň do pracovního tábora na převýchovu. Ten výčet jsem uvedla kvůli tomu, aby bylo zjevné, že skupiny lidí, o nichž by se z nějakého pohledu dalo uvažovat jako o způsobilých či nezpůsobilých mít děti je dost a dost. Vážně jsou trans osoby tak významně odlišná kategorie, že bychom ji měli vyčlenit z těch všech ostatních, a právě u ní přemýšlet, zda by měla či neměla mít děti? Sice asi nikoho nezavraždili, ale přece jenom… by se jim (stejně jako mrakům cis žen) nemuselo úplně dobře prožívat těhotenství, tak je to asi nevhodný?

Zkusili jste se nad takovým morálním po/odsuzováním někdy zamyslet opravdu do hloubky? – A to nemyslím jako útok na ty, kteří, jako autorka dotazu, zřejmě nikoli. Je řada věcí v životě, u nichž se nijak hlouběji nezamýšlíme, a prostě je tak nějak cítíme. Ale když už se o ně trochu zajímat začneme, možná ta hlubší úvaha stojí, no, aspoň za úvahu… Obzvláště v momentě, kdy bychom naší první instinktivní reakcí mohli ovlivnit práva a životy dalších osob.