Ale nejprve mi dovolte osobní zpověď.

Na Štědrý den jsem pracovala. Ne do dvanácti, jako bývalo zvykem, ne v normálním čase, jak by člověk čekal. Po svátečním obědě s mámou jsem se zavřela k počítači, a nevylezla do půl jedenácté večer. Aby bylo jasno, to si nestěžuju, to se chlubím. Stříhala jsem totiž pátečnické video – přání ke svátkům od představitelů Sisyfa a Pátečníků, a naše nejoblíbenější přednášky z uplynulého roku – a ohromně mě to bavilo, jako ostatně skoro všechno, co pro Pátečníky dělám. Na Štědrý den jsem pracovala, protože vydávat video s přáním krásných svátků po svátcích poněkud ztrácí na významu, a vzhledem k vlastní přednášce 23. prosince večer, jsem se k tomu dřív nedostala: přednášku jsem chystala tři dny.

V minulém roce jsme streamovali cirka 2-3 přednášky nebo diskusní pořady týdně. Celkový počet se vyšplhal někam ke 130. Při průměrné délce pořadů kolem dvou hodin dělá moderování chatu, jsem-li u přednášek online (což téměř vždycky jsem), něco přes hodinu z každého pracovního dne roku 2025. Na místě člověk stráví pochopitelně déle – přípravou a balením techniky apod. Na to bych počítala zhruba 3 hodiny, když nepočítáme cestu. To se dosud týkalo primárně Petra Chocholeho, který, až na výjimky, točil skoro všechny loňské přednášky z cyklů Pátečníci, Fyzika o Páté a Věda kontra Iracionalita. K tomu též organizuje naše představení na Veletrhu vědy, postaral se o záznam z Bludných balvanů, a vůbec se zapojuje, kdekoli je to jenom trochu možné.

Dramaturgii našich cyklů Pátečníci, Pátečníci Online, Pokec s Pátečníky i Věda kontra Iracionalita má na starosti primárně Vítek, který se k tomu stará o Facebook Sisyfa (téměř vše, co se na stránce objeví, je jeho práce) a upozorňuje na naše přednášky na několika webech, platformách, i facebookové stránce Sisyfa i Pátečníků. A doplňuje kalendář, což je taky docela fuška. Já společně s Vítkem moderuju diskusní pořad Pokec s Pátečníky, vytvářím všechny naše thumbnaily (a další grafické materiály) s čestnou výjimkou Fyziky o páté, o niž se vzorně stará Julie Nekola Nováková z Fyzikálního ústavu AVČR, občasně se snažím o marketing našich přednášek, a taktéž mám na starost náš web. Občas též něco nastříhám. Součástí naší práce je i příprava vlastních přednášek a diskusí, nějaká ta administrativa kolem, jako je zajištění přednáškových sálů či proplácení cest přednášejícím, správa techniky, youtube účtu atd. A občas si k tomu vezmeme nějakou další popularizační akci, jako je vědecká linie na STARconu či dokonce malý, ale náš Skepticon.

Nevím, kolik času tyto aktivity zabírají kolegům. Já svou časovou investici vidím tak na 2 pracovní, tj. osmihodinové dny týdně, tedy na 0,4 pracovního úvazku. Pátečníci (Sisyfos) by si pochopitelně zasloužili mnohem víc. Sama mám velice dobrou představu, co bych ještě chtěla dělat. Tak třeba:

• Skutečná správa sociálních sítí: Propagace každé nové přednášky vtipným obrázkem, připomínání přednášek dřívějších prostřednictvím vypíchnutí nějaké zajímavé informace či krátkých videjí z nejzajímavějších částí přednášek. A originální obsah FB stránky: Popularizace vědy našich přednášejících a nových objevů týkajících se našich témat.
• Všechna videa dostupná i v textové podobě a audioverzi na našem webu a podcastových platformách.
• Skeptický videopodcast o kritickém myšlení, metodologii vědy, nových objevech z oblastí náchylných k šíření misinformací (antivax, kreacionismus apod.)
• Kontrola automatických titulků a jejich překladů do angličtiny pro lidi s poruchami sluchu či ty, kteří nevládnou češtinou úplně dokonale, a přesto by je naše přednášky zajímaly.
• Pravidelné newslettery s kompletním programem na další týden/měsíc + graficky zpracovaný program k vyvěšení např. na vysokých školách a dalších pracovištích.
• Pracovní listy pro žáky a studenty učitelů, kteří některé naše přednášky používají k výuce (jsou tací, děkujeme).
• Aktualizovaný rozcestník vzdělávacích akcí, programů a soutěží s vědeckou tématikou pro učitele a jejich žáky/studenty na našem webu.
• Oživit Zpravodaj Českého klubu skeptiků Sisyfos v tištěné a online podobě.

A není to málo, Antone Pavloviči? Je. Těch nápadů je mnohem víc. Některé budeme brzy realizovat, a to včetně ani nezmiňované obnovy anglického cyklu Skeptických úterků, na němž už se reálně pracuje (těšte se). Jenomže dělat to všechno, by pro mě reálně znamenalo už plný úvazek, a podobně i u kolegů.

Ráda přednáším, baví mě dělat grafiku, pomáhat s vymýšlením dalšího programu, připravovat se na přednášky a rozhovory, psát, zpracovávat materiály do dalších forem (vtipy, posty, reelsy), točit vlastní věci, hledat nové informace a dále je zpracovávat… to je můj živel. A navíc to, co děláme, považuju za užitečné. Vědu je potřeba komunikovat, a to nejen jako představování nových objevů, ale i jako metodu, jako prostředek získávání informací o světě a způsob, jakým je můžeme ověřovat a s těmi ověřenými dále pracovat. Možnosti výzkumu a aplikací potřebujeme dostat k dalším generacím tak, aby alespoň někteří jejich zástupci získali chuť na nich dále pracovat. No prostě miluju svou práci: baví mě, naplňujeme mě, považuju ji za užitečnou. Jsem schopná se k ní zavřít na Štědrý den a vůbec toho nelitovat.

Jenomže to není práce, žejo. Za práci jste většinou placení. My si proplácíme část nákladů – já třeba Adobe software či Midjourney, takže práci na Pátečnících nedotuju z vlastní kapsy. Tedy aspoň ne celou. Což znamená, že se ale musím živit jinde, a protože jsem to já, dělám to pochopitelně opět přes výuku a komunikaci vědy a podobné radosti. Pokud jste závistivě zastřihali ouškama nad představou nenažraného neziskového sektoru a bohatstvím přetékajících vysokých škol, zkuste si o tom něco zjistit. Když od svých hrubých příjmů za „výdělečnou“ část své činnosti odečtu nutné náklady typu vlak, a vydělím je reálně investovaným časem, jsem zcela bezpečně pod hranicí minimální mzdy. Proč to i tak dělám: no, jak jsem řekla, miluju svoji práci a považuju ji za důležitou. Ale zároveň si plně uvědomuju, že je to dlouhodobě neudržitelné.

Rozhodla jsem se, že letos zkusím nakopnout Pátečníky a související aktivity tak, aby nám, kdo se na nich podílíme, zbylo i na rozumnou odměnu za práci. Což vypadá jako naprosto bezproblémové rozhodnutí. Pracujeme, chceme být za to placeni. Ale tu se dostáváme k původnímu tématu: Deník N a informace za paywallem.

Jak vlastně monetizovat informačně nabitý obsah? No, to je dobrá otázka. Můžete ho zcela zamknout a nabídnout jen tomu, kdo zaplatí. Můžete jej zcela otevřít, a peníze čerpat z jiných zdrojů, anebo se můžete pokusit o vyvážený mix obého. Můžete… kde co. Jak to vypadá reálně? Koukněme na Deník N a dvě z hlavních aktivit, které ne-živí mě:

Deník N funguje na základě předplatného i reklam. Veškerý obsah má za paywallem, nicméně ti, kdo platí o něco vyšší předplatné, mohou články odemykat pro svoje známé či sledující. Ti potom „platí“ za přečtení obsahu čistě svou registrací. Reklam není na webu moc, v kombinaci s přeplatným a prodejem tištěných čísel dokážou společně zajistit fungování redakce i platy pro kvalitní investigativní novináře. Nemusím s názory jednotlivých publicistů vždy souhlasit, ale přijde mi, že je jejich model stabilní, přináší solidní výsledky, a už z principu stojí za podporu. Právě jste dočetli několik odstavců o realitě mých příjmů: Jo, předplácím si český i slovenský Den(n)ík N na úrovni umožňující odemykání textů pro další čtenáře. Příležitostně si to můžete ověřit na FB Sisyfa, kam občas některé texty (po domluvě s Deníkem N, že nebudeme odemykat všechno a hned) odemykám.

Jadrná věda, vědecký podcast, na jehož tvorbě se podílím, dává plné verze pořadů za paywall a zkrácené na youtube. Chtěla bych, aby byly všechny rozhovory venku v plné délce? No jistě, jde o komunikaci vědy na úrovni, která je imho zajímavá a přínosná pro širokou veřejnost. Realita: Při 5000 odběratelích na youtube a pár předplatitelích na talku si horko těžko můžeme dovolit zaplatit produkci, kameru a střih. Naši hosté dostávají krásnou nulu, naši spolumoderátoři dostávají krásnou nulu, Vítek, který mi pomáhá se zvaním hostů, dostává krásnou nulu… a já dostala peníze přesně jednou, a to od Festivalu Slunovrat za spoluorganizaci a moderování několikadenní vědecké stage v Opavě, a slušné peníze to byly hlavně proto, že se Leoš Kyša vzdal vlastního honoráře v můj prospěch – prý za to, že mne vmanévroval do Jadrné vědy s příslibem, že z toho někdy něco bude, a situace je taková, jaká je. Festival Slunovrat v Opavě, mimochodem, vřele doporučuju. A vědecká stage bude zas! A Leošovi děkuju – za honorář, i za to vmanévrování. Dělám to fakt ráda. I bez peněz.

Pátečníci, respektive všechny naše cykly a streamy. Vše je zdarma a v plné verzi, vstupné neplatíte ani na naše přednášky do Pražského planetária ve Stromovce. V záznamech na youtube zapínáme reklamy, ale snažíme se s nimi šetřit (Petr je tam vkládá ručně, žádné že si to tam youtube nacpe každé dvě minuty, což záznam učiní zcela nekoukatelným), a diváci mají možnost nám přispět – přímo na youtube, na náš účet či prostřednictvím Startovače i BuyMeACoffee. To nám umožňuje proplácet mimopražským přednášejícím cestu, pronajímat si Krajinovu posluchárnu na Přírodovědecké fakultě UK, proplácet část nákladů souvisejících s organizací, či občas vytisknout nějaký ten leták s programem, třeba na Veletrh vědy. Nic moc navíc.

Deník N se svým modelem umožňuje zaplatit záslužnou práci včetně časově náročné investigativní novinařiny všech svých aktérů: Novinářů i dalších pracovníků redakce. Hádám, že část toho je hrazena i z grantů či darů, ale tak či tak, ale v souhrnu jde o udržitelný model toho, jak do společnosti dostávat ověřené informace. Platit za to můžete pár stovkami měsíčně či registrací na web, pokud vám článek někdo odemkl. A pokud nejste ochotni ani k jednomu, ty nejdůležitější informace si většinou najdou cestu i do veřejnoprávního zpravodajství, které máte zadarmo. Obviňovat v této situaci Deník N z hamižnosti a div ne nabourávání demokracie, když nedá všechno okamžitě všem, a dokonce některé nutí k tak náročné činnosti, jako je registrace e-mailu, mi přijde naprosto mimo realitu.

Jadrná věda svým modelem půl/napůl umožňuje zaplatit alespoň produkční zázemí. Díky tomu, že je aspoň část obsahu za paywallem, nemusíme přednášející prezentovat ve špatném nasvícení, se špatným zvukem, a se všemi přeřeky, jako je tomu u Pátečníků. O udržitelný model zatím úplně nejde: příjmy v současné době zaplatí tak jeden díl za měsíc, my bychom rádi dva, optimálně klidně i každý týden jeden. Materiály by byly, chuť do práce by byla (aspoň teda u mě, a s Vítkem už máme vymyšlen bambilion nových témat a hostů… ale předtočeno je jich teď 6, takže hned tak nic nového nebude). Nicméně přemýšlíme, jak to na udržitelné převést, i když pořád ještě nejsme ani vzdáleně u toho, že bych se snad z toho platila i já.

Pátečníci udržitelní v současné podobě nejsou. To zní velmi defeatisticky, ale je to realita. Minimálně potřebujeme kameramana, který zastoupí Petra u většiny pražských natáčení: Petr se odstěhoval ke Hradci Králové a s partnerkou čekají každým dnem druhého potomka. Je naprosto vyloučené, že by byl na místě, tak, jako tomu bylo v předchozích letech, prakticky u všech streamů na Přírodovědecké fakultě UK, na Fyzikálním ústavu AVČR i v Planetáriu. Práce je to skvělá, leč momentálně zaručeně neplacená, takže u toho nikoho nemůžeme držet násilím, spoutat jej smlouvou, odměňovat jej za skvělou práci více než slovem. A my s Vítkem se taky musíme živit i jinými způsoby, a nikdy nevíme, kdy nám obstarávání živobytí ukrojí další dílek z času na Pátečníky. A že bychom platili přednášejícím? Lol, velmi smutné lol. Zdarma není nikdy úplně zdarma, někdo za to vždy platí.

A ne, sorry, jenom reklama to fakt nesfoukne.

Co teda dál? Paywall pro naše přednášky. Ne. Kdysi jsme se rozhodli, že přednášky chceme zdarma pro všechny, a za tím si rozhodně stojíme. Mírně zvažujeme, zda by se nedal udělat trochu zpoplatněný dodatečný obsah pro „membership“ na youtube, ale ještě jsme se úplně nerozhodli, a hlavně jsme se úplně nerozhodli, co by to mělo být. Možná záznamy bez reklam, možná bonusové rozhovory s přednášejícími (ale v tomto už máme synergii s Vědátory, a nejsem si jistá, zda by přímá konkurence našim kolegům nebyla spíš ku všestranné škodě). That being said… Opravdu mne nepohoršuje model Deníku N, který se rozhodl jinak. Cesty k financování tvorby kvalitního obsahu jsou různé, a pokud Deník N kritizuje někdo, kdo se o nic podobného nikdy ani vzdáleně nepokusil, imho lol. A tím samozřejmě nemyslím Zdeňka Hela, spíš některé vtipálky komentující.

My asi zvolíme kombinaci několika přístupů: Víc marketingu (=> víc zhlédnutí => víc příjmů z youtube), víc marketingu zaměřeného na dobrovolné příspěvky (fakt nám můžete pomoct, a to i když nechcete prát peníze přes youtube / startovač / buymeacoffee…), a víc skutečného fundraisingu. Zkusím oslovit pár firem, které by nás třeba mohly chtít mírně sponzorovat. A už se pomalu nebráním ani dříve nemyslitelnému, tj. zkusit nějaký státní grant. Jakkoli to bývá ošemetné. A nějaké ty pořady navíc asi budou taky, no. Co mi zbejvá. Porážka se zatím nekoná.

Ale zadarmo? Zadarmo to teda fakt není.

Můžu nějak pomoci?

Tenhle post nemá být žebráním o peníze, spíš takovým zamyšlením, že informace zdarma ve skutečnosti zdarma nejsou. A taky trochu nastíněním naší situace a toho, že s tím teda jako fakt budeme něco dělat. Abychom byli udržitelní. Protože nám to za to stojí.

Ale pokud byste to jako výzvu k pomoci vzít chtěli, tak:

– Nám lze přispět prostřednictvím naší kampaně na Startovači: https://www.startovac.cz/projekty/vasi-patecnici
– Též prostřednictvím Buy Me a Coffee: https://www.buymeacoffee.com/patecnicisisyfos
– Anebo přímo na účet: 2501062313/2010 (Fio banka)
– Sledujte nás na youtube https://www.youtube.com/@patecnicisisyfos Během online přenosů nám i můžete přihodit nějaké drobné, pokud se vám přednáška líbí!
– Pokud chcete, můžete si předplatit Jadrnou vědu. Ano, příspěvek jde na celou Talk TV, ale algoritmy mají cesty, jak rozklíčovat, kvůli čemu člověk přišel. A cena není nijak extrémně vysoká. Třeba zas dostanete dvě videa měsíčně, a možná přijde i kouz… video každý týden!
– Pokud můžete, prosíme, šiřte upozornění na naše přednášky na sociálních sítích. Větší sledovanost se přímo přelévá do příjmů z youtube. Jakkoli to asi samo o sobě nikdy stačit nebude, každá koruna se počítá.
– Pokud máte firmu, anebo víte o firmě či instituci, která by nás byla ochotná sponzorovat, například výměnou za logo na webu a úvodních slajdech přednášky, budeme rádi za kontakt a bližší informace. Nicméně jsme Sisyfos, sponzoring od prodejců hadích olejů a šiřitelů misinformací s dovolením (i bez něj) odmítáme.
– Pokud s námi chcete natáčet a přiložit tak ruku k dílu fyzicky, určitě se nám ozvěte, velmi to oceníme.

Za každou pomoc děkujeme!

Pokud nemáte žádnou možnost podpory, nevadí. Jsme tu i pro vás a děkujeme za přízeň. Stačí, když vás čas od času uvidíme na přednášce nebo chatu – jste naší morální podporou!

1. Viz příspěvek na zdi Zdeňka Hela a debata pod ním – zde https://www.facebook.com/zdenek.hel/posts/pfbid0KwFqfZz8JwmzfZA3a35TB5W75daoz2wbVhmja6BVLWq3akszFmbVPf1wamojZ3GBl, jakož i množství ohlasů na tento spor. ︎
2. Zdroj: https://www.facebook.com/andrejruscak1/posts/pfbid035fzEYgRuCtzv4RHbCacWjdVwLWPXMqwfcgJatNtYXVw34g7Gv88ccRKUtWcq38tAl?comment_id=2570943826638475&reply_comment_id=760143613176544 ︎

Problém přece není v tom, že 10 Kč denně je brnkačka.
Problém je v tom, že u nás řada lidí nemá na jednorázovej výdaj přes 3,5 tis. A potom přeplatěj několikanásobek – už teď, před zdražením.

Podle Českého statistického úřadu mělo v roce 2023 21,5 % lidí v ČR příjem pod 15 tis. čistého, a dalších 23 % mělo 15 až 20 tisíc.

Setkala jsem se s názorem, že když 20 % lidí nedokáže mít stranou odložené peníze, kdyby se jim například rozbila lednička, jsou to neinteligenti. Protože přece musej umět přizpůsobit svý výdaje svým příjmům.
Ve skutečnosti to znamená, že minimálně¹ 1,5 % našich lidí dokáže odkládat peníze stranou, i když mají čisté příjmy pod 15 tisíc měsíčně. Naše populace je geniální!²

Prostě řada lidí nedokáže vytáhnout z peněženky 3,5 tis. najednou. I když jinak přeplatěj. A jo, hodně přeplatěj. Je to úplně stejný, jako když si koupíte co pár měsíců boty za 500, i když se za chvíli rozpadnou, místo abyste si koupil boty za několik tisíc, který vám vydržej věky. Totéž s oblečením, totéž s domácími spotřebiči… A na dovolenou si vezmete půjčku, kterou pak splácíte několik let po kouskách a rovněž ji přeplatíte, často i násobně, když jste finančně méně gramotný. Vítejte ve světě lidí bez peněz.

Finančně méně gramotný.

Ha, to je jistě příčina. Ne, ještě si nemůžete zavolat do Švédska o Nobelovu cenu za ekonomii a za mír současně, protože jste vyřešili problém chudoby. Určitě to totiž není celá odpověď. Problém je v tom, že když máte fakt hluboko do kapsy, myšlenka, že si máte zároveň střádat na tu lítačku, boty, novou ledničku i kostým do práce, nefunguje, protože i když střádat na tu tramvajenku jsou přece jenom nějaký tři stovky měsíčně, a to nic není, všechny ty věci v součtu jsou na nízkopříjmového moc. Tak co má udělat, když se mu rozpadly ty poslední boty za 500 Kč, a několik tisíc ještě nenašetřil, chodit bos? Proto se hovoří o ceně chudoby a ne jenom o tom, že jsou všichni chudí úplně blbí a finančně negramotní…

Další dobrej joke pak je, když si ti chudí, co mají dvě práce, aby zaplatili mj. tu cenu chudoby, mají psychické problémy ze stresu, aby uživili rodinu, a po večerech lepí díry ve stropě a zašívají staré oblečení, protože na nové nemají a to levné se rozpadá, mají po večerech dodělat školy, aby mohli nastoupit do lépe placeného zaměstnání.

Nemám ráda to slovo privilegium v mnoha současných kontextech. Člověk není privilegovanej jenom proto, že je bílej chlap, někdy možná i naopak, zejména, pokud má nějaký znevýhodnění, který není na první pohled vidět. Ale zrovna v tomhle je ten privilegovanej pohled relativně dobře zaopatřenejch lidí strašlivě znát.

Má to řešení?

No asi má, ale ne jedno, bude se to muset řešit kombinací více přístupů.

Jedna věc je furt ta pořádná výuka finanční gramotnosti na školách. To by měl být naprostý základ. Ale počítejte s tím, že tohle řeší spíš problémy střední třídy třeba se zbytečným zadlužením pitomým úvěrem, vyhazováním jídla a podobně. Ti zcela bez peněz nemají s čím nakládat rozumně, nemusejí být vzhledem ke své situaci zcela při rozumových schopnostech (ten permanentní stres by dost možná srazil do kolen i vás, a můžete mít klidně PhD z ekonomie), a mohou být okolnostmi vyloženě vhozeni do volby mezi louží a okapem.

Za druhý bychom měli mnohem víc kontrolovat zmrdy, kteří na chudobě vyloženě rejžujou třeba nesmyslnými nebankovními půjčkami. Jasně, postupně se něco řeší. Třeba ty dětský exekuce za poplatek nezaplacený zákonným zástupcem byly fakt peklo. Ale o moc dál než do očistce jsme se v tomhle zatím neprokopali.

Třetím bodem je ale i zvýšení úrovně sociálního státu. Mnohdy to, že se člověk musí rozhodovat, zda si v prosinci koupí lítačku na další rok, nebo dá dětem pod stromeček zimní boty, když do těch předchozích už jim teče, nezávisí na jeho lenosti a nevzdělanosti, ale třeba na tom, že mu najednou někdo v rodině vážně onemocněl a vypadl příjem i dva (když dotyčný navíc potřebuje celodenní péči).

A čtvrtá věc, která s tím souvisí, je snížení nerovnosti v přístupu je vzdělání. To je pro budoucnost naprosto zásadní. A obecně nezašlapávání potenciálu mladý generace, i třeba co do nakládání s talentovanejma.

Problém s perspektivou.

Jako nezlobte se na mě, ale když třeba dobře postavenej markeťák, ekonom, ajťák a podobně řekne, že měl taky chvíli hluboko do kapsy, a přece to všechno v pohodě zvládal, je to pořád ještě na hony vzdálené situaci řady lidí u nás.

Máte vzdělání? Máte rodinné zázemí? Máte takzvaný sociální kapitál (síť kamarádů, kteří vám mohou půjčit, dohodit vám levnější nájem, zaměstnat vás nebo vás někam doporučit?), nesete si z dětství minimum traumat (někdo vás občas seřval, jasně, ale netrpěli jste hladem, nebyli jste permanentně šikanovaní, váš otec nebyl agresivní alkoholik?). Jste privilegovaní. Bez ohledu na to, jestli jste pár let v životě počítali každou korunu.

Dítě z rodiny, která neví, jestli zaplatit raději boty nebo lítačku, tohle často nemá – možná má jen něco (typicky třeba rodiny lidí z pomáhajících profesí ve městech mají hluboko do kapsy, ale mají obrovský sociální kapitál), možná nemá vůbec nic. Mnohdy už od základky nemá klid na učení (doma je zima, rodiče můžou být problematičtí, nebo jim musí dost zásadně pomáhat s chodem domácnosti, protože oni mají ta dvě zaměstnání), navíc se mu blbě učí, když má hlad (to už snad konečně trochu řešíme těmi obědy zdarma), takže mnohdy končí na učňáku bez maturity dávno předtím, než by se mohlo samo s vypětím všech sil protáhnout vysokou školou. Barák se mu rozpadne, než by ho stihlo zdědit, do společnosti lidí, kteří mají na to ho případně podržet, se z vyloučených lokalit fakt špatně dostává.

Plus zatímco mladí z bohatších poměrů se můžou pár let uskrovnit s vyhlídkou na zlepšení, až si k tomu VŠ diplomu přidají pár let zkušeností a tím dosáhnou na lepší práci, řada těch chudších tuhle vyhlídku moc nemá. Spíš se budou pár let uskrovňovat, aby měli na novej sporák, a pak jim spadne na hlavu střecha… a tu už ze svýho neopravěj. Tak si půjčej. Místo odkládání na sporák budou splácet úvěr. A pak se konečně rozbije ten sporák.

Plus zdravotní a psychické problémy jako bonus k chudobě. Nemůžete jít k soukromými zubaři, nemůžete si zaplatit psychoterapeuta, nemáte kontakty na lepšího lékaře, když ten váš náhodou stojí za prd. Zato máte kvůli permanentnímu stresu i problémům v dětství rovnou víc problémů do začátku. Bonus vyhrává člověk s handicapem, byť třeba mírným, neurodivergencí, „špatným“ etnikem…

A jistě, existují výjimky, který se tím vzděláním sami prokopou, ale to úsilí, který do toho musejí vložit, je naprosto nesrovnatelný s tím, co mají mladí z lepších poměrů – fakt není jejich neakceptovatelný selhání, když to všichni nezvládnou.

Dokud nějakým způsobem nevykompenzujeme tyhle okolnosti, za který mladý chudý lidi fakt nijak nemůžou, můžeme se stokrát bít v prsa, jak my přece dovedeme chvíli fungovat na rohlíkách, když je do vejlplaty daleko, a jak by stačila trocha odříkání cigaret a hned by bylo na lítačku. Jsem ráda, že už se začaly řešit třeba studentský půjčky, ale co si budem… to je zatím jenom malý potenciální zlepšení, v tomto ohledu je potřeba dělat mnohem víc.

Líbil se mi nedávno ten experiment jednoho youtubera, co si na chvíli odložil své peníze s tím, že se vlastní snahou vyškrábe zpátky nahoru. Chvíli mu to šlo, pak jeho otec vážně onemocněl a on dostal zdravotní problémy, asi umocněné tím krátkodobým přežíváním v chudobě. A bylo po experimentu – a to se zatraceně snažil to dokopat. Přerušeno pro složitou životní situaci. Ten chudej, co mu bouchnul život do ksichtu, bohužel experiment přerušit nemůže. A nemá do začátku vzdělání, zkušenosti, a předchozí život relativně v bavlnce.

Co si z toho vzít?

Že máme volit komunisty a echt socialisty, protože za komoušů přece bylo líp? To jste se posrali v kině. Ne, nechceme lidi s handicapem zavřít zpátky do ústavů, neurodivergenty označit za retardy a poslat je do zvláštní školy spolu s Romy bez ohledu na prospěch, duševní problémy řešit self-medikací alkoholem… Ne, nebylo líp, a nikdy s nimi líp nebude. Naopak můžou za řadu problémů dnešní společnosti. Ani 35 let nestačilo, abychom se z toho marasmu³ úplně vzpamatovali.

Že se máme dát zcela nalevo, rozdávat dávky na potkání, a ze všeho nejvíc feministkám, protože ty jediné ví, co je pro nás dobré? Budete se divit, ale ne. Na to se nedá vydělat. Je to nespravedlivý, nemotivační, a nepočítá to s omezenými zdroji.

Potřebujeme nastavit systém tak, aby se ze sraček dalo vyhrabat, a aby se startovní čára alespoň trochu srovnala pro lidi, kteří jsou do sraček zapadlí už od dětství po krk, po kolena, po kotníky, a ty, co stojí na dobře zameteném a vydlážděném chodníku.

Ale to bude strašně drahý, ty zakuklenej levičáku!

Nabídnout dětem z vyloučených lokalit oběd zdarma, studovnu, kde si můžou v klidu a teple udělat úkoly, družinu, kde nebudou šikanované, bude to něco stát. Ale možná neskončí většina z nich se základní školou a na dávkách. A víte co: možná nám potom na daních ještě víc vrátí. A jejich děti budou mít taky ulehčený start, protože už nebudou ze socioekonomicky slabých poměrů. Takže nebudeme muset řešit jejich vzdělání a dávky. Tahle zpětná vazba se více než vyplatí.

Umožnit lidem v hmotné nouzi (když už ne všem) jezdit za nízkou cenu nebo dokonce zdarma, bude něco stát. Ale možná to bude stát méně, než když si (zcela správně) spočítají, že mizerný plat mínus vysoké náklady na dojíždění < příjem z úřadu práce. Nebo když budou jezdit na černo, protože už na ty lístky mít prostě nebudou, a najedou do kolejí krásné dluhové spirály. Nebo si myslíte, že nás větší chudnutí populace vážně nic nestojí?

Zlepšit sociální služby například pro lidi, kteří se doma celodenně starají o nemohoucí blízké na takovou úroveň, aby to nebyla práce 24/7 za menší než minimální mzdu a bez odpočinku, možná nemusí být ani tak nákladné: třeba si to budou moci dovolit ti, kteří mají dnes blízké v LDN, hospicech apod., protože sami musejí chodit do práce. Náklady na takovou péči jsou násobně dražší než na péči v domácnosti, a daně běžného zaměstnance ten rozdíl nepokryjí. O každého takového člověka, o nějž pečuje stát, méně = ušetřené peníze. A to dokonce i když část těch peněz necháte pečujícím, a zaplatíte dostatek pracovníků domácí péče, kteří umožní pečujícímu nepečovat těch 24/7, ale mít třeba práci na částečný úvazek, a tak se udržet v kontaktu s profesí, aby se do ní mohli vrátit. Jak to? No najednou neřešíte třeba provozní náklady takové instituce.

A tak dále, a tak dále.

Není třeba slepě rozdávat plnými hrstmi komukoli, kdo si ukáže do úst. Ale je možné pomoci těm, co si pomůžou sami. Není to vodění za ručičku neschopných jelimanů, jak si představují někteří salonní pravičáci, ani odporný kapitalismus, který chce z každého vyrazit hlavně práci pro systém, jak si představují někteří salonní levičáci. Je to zohlednění toho, že každej máme trochu jiný startovní podmínky, a že pokud chcete, aby každej byl zodpovědnej za svůj život, je dobrý mít na životní dálnici nějaká odpočinková parkoviště, na kterých můžete vyměnit prasklý kola, opravit ruční brzdu zaseklou v poloze zataženo, a ucpat tu díru ve střeše, ze který vám během řízení v pravidelných intervalech odkapává močůvka z před vámi jedoucí zemědělské cisterny s rozbitým uzávěrem. Třeba pak za vámi nebude kolona nasraných houkajících řidičů, které zdržujete, což dále nakládá vašemu stresu, a navíc bez močůvky v očích uvidíte na cestu, takže pak nebudete zabírat slepým kličkováním dva jízdní pruhy. Ale jasně, odpočívadla jsou drahá, zasraný levičáci…

Chápeme se?

Poznámky pod čarou:

V Jadrné vědě diskutujeme samozřejmě vědu. Ale můžeme jí věřit, když se ukazuje, že řada dlouho tradovaných poznatků neplatí, ať už kvůli obyčejné chybě, limitaci běžně používaných metod, rozvolněným standardům, nebo dokonce kvůli manipulacím s daty a podvodům? O krizi důvěry jsme si povídali s psychology a ekonomy z Pražské laboratoře experimentálních sociálních věd (PLESS) Štěpánem Bahníkem z Fakulty podnikohospodářské VŠE a Markem Vrankou z Fakulty sociálních věd UK.

Věděli jste, že vědu můžete dělat vy všichni? Nebo se alespoň podílet na sběru dat. Někdy stačí nahlásit čapí hnízdo, jindy se naučit několik nejhojnějších druhů v okolí a v určených dnech je hodinu počítat na krmítku – spolu se 35 000 dalšími dobrovolníky. Že to není věda? Možná byste se divili, ale i Ptačí hodinka má svou metodologii. O významu a metodách sčítání ptáků, jejich úbytku (i nárůstu) a ochraně jsme se bavili se Zdeňkem Vermouzkem a Petrem Voříškem z České společnosti ornitologické.

Celý záznam naleznete zde: https://www.talktv.cz/video/moderni-scitani-ptaku-lsd-a-trip-urceny-pocitacem-aplikace-vsak-znalosti-nenahradi-usiPJzG4?tc=r-22b2d02dcd45d092880236ffb863b144

Se Sašou Prokopem z našeho spřáteleného Technecia jsme si povídali o vzdělávání talentovaných studentů, o tom, k čemu je to vlastně dobré, a taky o tom, že se nám to v ČR ne vždy úplně dobře daří.

Tak tohle byla nejhorší Jadrná věda v historii. Teda nejhorší nahrávání! Host i téma byli naprosto skvělí, ale moderátorka (čili já) se ve složitém tématu svou orientací příliš nepředvedla, technika selhávala, jak jenom mohla, a ještě se nám v knihovně během natáčení porvali bezdomovci. No prostě lahůdka. Ale vy si ji dejte, téma je zajímavé.

O tom, že k nám z vesmíru dopadají i jakési částice, víme už přes sto let a stejně dlouho se je snažíme prozkoumat a vysvětlit. Některé z našich nejobjevnějších studií obsahují především údaje o tom, co a odkud to není – a i to je zatraceně zajímavé! O minulých, současných i budoucích výzkumech (nejen) vysokoenergetické částicové fyziky jsme si povídali s doktorkou Martinou Boháčovou z Fyzikálního ústavu AV ČR a Vítkem Škorpíkem z Kosmonautixu a Pátečníků.

Celý díl, tedy aspoň všechno, co z něj zbylo po vystříhání všech průšvihů (ale co má nicméně stále hodinu a půl) najdete zde: https://www.talktv.cz/video/vysokoenergeticka-casticova-astrofyzika-aneb-z-cech-az-do-hlubin-vesmiru-zkratkou-pres-argentinu-EyEJXSLO?tc=r-f3e723850aaf01a4b5eabd6175a0c311

Moje online-speciálí přednáška o historii jednoho z největších vynálezů v dějinách lidské medicíny: Očkování. Řeč byla o Edwardu Jennerovi, Jonasi Salkovi i dalších velikánech, eradikačním programu, který vyřadil z populace pravé neštovice, ale i o očkování proti covidu-19. Překvapení se nekoná: Fakt je to očkování a fakt to funguje.

Třináctý díl nového pořadu Pátečníků, v němž budou organizátoři přednášek odpovídat na dotazy diváků v chatu. V každém díle budeme mít hosta. Tentokrát přijala pozvání členka výboru Českého klubu skeptiků, veterinární lékařka z 1. lékařské fakulty UK Aneta Pierzynová.

ano, , to je děs.

Problém s obsahem testů je skutečně jenom malou nadstavbou mnohem zásadnějšího problému: tedy že ony testy vůbec nemají existovat. Problematická je ale i argumentace, s níž se v diskusích setkávám, tedy že třeba otázky na znalost přísloví jsou zcela vpořádku, nijak nediskriminují děti z jiného etnického, jazykového či socioekonomického prostředí, a vůbec, holoto, kulturu na vás.

Vždyť přece stačí číst!

Dnešní děti mají na výběr mnohem víc literatury, než jsme mívali my (plus stohy fanfikcí a dalších textů), a opravdu se nedá zaručit, že se i čtenáři s dříve používanými příslovími setkají.

Výzkumy ukazují, že dnešní děti nečtou o moc méně než předchozí generace (pomluvy s mobilem jsou v tomto kontextu směšné a značí značnou neznalost problematiky; jasně, méně se čtou fyzické knihy), nicméně jejich knihy už často píší lidé poloviny našeho věku – starší obraty nemusejí mít v aktivní slovní zásobě, i když jim třeba rozumí. Fanfikce potom často datlují už jejich vrstevníci (a byla bych opatrná s odsuzováním četby tohoto „braku“, však já už vidím ty vaše vztyčené ukazováčky a přebíjím prostředníčkem: na fanfikcích četbou a následnou vlastní tvorbou vyrostla řada současných spisovatelů. A vy jste taky četli Stopy hrůzy namísto Výletů pana Broučka, tak se teď nedělejte.) Oni se vyjadřují jinak, mají vlastní obraty, zlidověla i řada špatných (ač mnohdy oficiálních) překladů z angličtiny: necháváte si něco stranou na deštivé dny? A co na to britská inteligence?

A to jsme pořád ještě u dětí, které přirozeně čtou… některé děti se přirozeně věnují třeba radioamatérství, to přece neznamená, že nemají buňky na studium dobré střední školy. Neměly by ty přijímačky nakonec testovat právě tohle: jestli tam ta děcka nejdou zbytečně? Jestli na to mají? Místo toho testujeme, jak dobře dovedou šprtat, případně jakou literaturu preferují. A ještě o krok dál jsou děti, které mají jiný mateřský jazyk. Kolik z vás umělo v jedenácti či patnácti číst ve dvou jazycích? Fakt si myslíte, že ta děcka nejsou schopná studia na víceletém gymnáziu / střední škole, protože neznají stejná přísloví jako vy? Tak schválně, víte

• Co sledovaného se nikdy nevaří: voda, olej, nebo hrnec?
• Kdo nemůže být vybíravý: žáci, žebráci, nebo vládci?
• Co nemáme počítat, dokud se nevyklube: kuřata, káčata, nebo housata?
• Čistota sousedí s: bohatstvím, zdravím, nebo zbožností?
• Co nemáme dávat všechno do jednoho košíku: vejce, proutí, nebo houby?
• Čím není žádný člověk: řekou, jezerem, nebo ostrovem?
• Čeho nemáme dávat příliš mnoho do ohně: brambor, železa, nebo polen?
• Kolik stehů ušetří jeden včasný: tři, devět, nebo tucet?
• Která spící zvířata máme nechat ležet: psy, kočky, nebo divočáky?
• Co zkazí příliš mnoho kuchařů: polévku, omáčku, nebo vývar? ¹

A kolik jste toho věděli v jedenácti nebo v patnácti? Jasně, že těm slovům výborně rozumíte – jazyk přece znáte. Ale víte přesně, co tam patří, když jste se sice anglicky učili několik let, ale knihy čtete v češtině? Mimochodem, řada těchto přísloví má svoje české ekvivalenty, napadají vás, tj. jste natolik schopni přepínání mezi dvěma kódy, že ani nezaklopýtnete, a ve stresu přijímacích zkoušek, které mají potenciál vás připravit o přátele, uznání rodičů, vlastní sebevědomí a kvalitní vzdělávání, v klidu nasázíte všechno z patra? A mohla bych to vidět? Ostatně dnes a denně se setkáváme s tím, že to nezvládají ani mnozí novináři vybavení léty studia jazyka, slovníkem, a internetem.

Dále tu máme třeba vývojové poruchy: dyslexie se dá co do množství nasátých příběhů kompenzovat třeba audioknihami, ale ne každý na ně má, nebo má v okolí knihovnu s jejich dostatečnou zásobou – opět zvýhodňujeme městské a bohatší děti; a opět dyslexie jako taková není automatickou překážkou úspěšného všeobecného SŠ studia, podobně jako jí není ADHD, při kterém se člověk v půlce věty někam zakouká, anebo poruchy autistického spektra, při kterých může mít zkoušený problém s doslovným významem daných výrazů. Neurodivergence neznamená nízkej intelekt, ale může znamenat nižší schopnost prolézt takovýmto nesmyslným bullshitem (už z principu).

Nakonec tedy opět skončíme u původní otázky: Dokážou otázky na znalost přísloví dobře selektovat děti podle jejich potenciálu úspěšně absolvovat všeobecnou střední školu s možností pokračovat do terciárního vzdělávání? Ani smykem. Dokážou selektovat na ty, které čtou „správnou literaturu“ ve „správném jazyce“, jsou „správně neurotypičtí“, a mají „správné rodiče“ (čti etnicky správné a dobře situované, přinejmenším společensky, aby je dokázali dobře připravit).

V humanitních a společenskovědních oborech, třeba v takové psychologii, bývá zvykem testovat měřicí metody na to, jaká je jejich reliabilita (konzistentnost, tedy zda test opakovaně měří totéž) a validita (zda skutečně měří, co tvrdí, že měří; překládám pro jistotu pro ty, kteří… já nevim, a nestačilo by prostě víc číst? Jo že jste četli o elektrotechnice?). Nepochybuju o tom, že test zaměřený na přísloví a podobné radosti je skoro dokonale reliabilní: úspěšnost žáka nebude záležet až tak moc třeba na tom, jak se daný den vyspal (částečně jo, ale to vždycky; v extrémním případě: když žák usne, test nevyplní). Validitou to ale připomíná první pokusy o IQ testy z dob eugeniky. Namísto rozumových schopností testujeme kulturně a socioekonomicky podmíněnou škálu naučených (často pouze v rámci jednoho etnika a užšího výběru společenských vrstev předaných) znalostí.

Kdyby takový test navrhnul psycholog a tvářil se, že to dobře testuje zamýšlenou proměnnou (schopnost studia na víceletém gymnáziu nebo střední škole²), kolegové by jeho dílo po zásluze zkritizovali. Tj. publikovat v odborných časopisech by to moc nešlo. Ale vystavovat něčemu takovému děti je zřejmě zcela v pořádku.

No… aspoň už je při neúspěchu nekastrujeme, tolik jsme za to cirka století pokročili.

Yay?

PS.: V debatách jsem se setkala s myšlenkou, že jsou přijímačky „test, zda je uchazeč v tomto jazyce opravdu doma – když se hlásí na výběrovou školu a bude z téhož předmětu maturovat.“ To mi přijde opravdu homorné, zejména v debatě pod článkem o přijímačkách na víceletá gymnázia: Ty přijímačky nemají nikoho naučit český jazyk a literaturu, ty mají rozhodnout o tom, zda dostane právo ji dalších 8 let až do té maturity studovat. Proč by měl být v jednácti letech člověk v češtině natolik doma, aby z ní mohl maturovat, a proč by to měly ty přijímačky testovat? Jakou to má souvislost? Nechápu to, a asi takové myšlenkové pochody ani nechci chápat.

Tak třeba mi tu někdo vysvětlí, co mi v dané debatě uniká.

1. Co sledovaného se nikdy nevaří: voda, olej, nebo hrnec?
   – A watched pot never boils. Český ekvivalent spíše není, ale třeba se pletu.
   Kdo nemůže být vybíravý: žáci, žebráci, nebo vládci?
   – Beggars can’t be choosers. Darovanému koni na zuby nekoukej.
   Co nemáme počítat, dokud se nevyklube: kuřata, káčata, nebo housata?
   – Don’t count your chickens before they’re hatched. Neříkej hop, dokud nepřeskočíš.
   Čistota sousedí s: bohatstvím, zdravím, nebo zbožností?
   – Cleanliness is next to godliness. Vyložený ekvivalent asi nemáme, částečně by se dalo použít Čistota je půl zdraví.
   Co nemáme dávat všechno do jednoho košíku: vejce, proutí, nebo houby?
   – Don’t put all of your eggs in one basket. Nevsázej všechno na jednu kartu.
   Čím není žádný člověk: řekou, jezerem, nebo ostrovem?
   – No man is an island. Přesný ekvivalent asi není, ale občas se používá doslovný překlad: Žádný člověk není ostrov. Původně to pochází z básně Johna Donna.
   Čeho nemáme dávat příliš mnoho do ohně: brambor, železa, nebo polen?
   – Don’t put too many irons in the fire. Kdo dva zajíce honí, žádného nechytí (nebo obecně honit příliš mnoho zajíců).
   Kolik stehů ušetří jeden včasný: tři, devět, nebo tucet?
   – A stitch in time saves nine. O ekvivalentu nevím, v trochu jiném významu šetření práce správným postupem známe Dvakrát měř, jednou řež.
   Která spící zvířata máme nechat ležet: psy, kočky, nebo divočáky?
   – Let sleeping dogs lie. S úplně přesnými ekvivalenty bude asi trochu potíž, ale cosi o hadech a bosé noze by velmi zhruba sedělo, i když mne se asi v tomhle případě víc líbí: Když se v lejně šťouráš, začne smrdět.
   Co zkazí příliš mnoho kuchařů: polévku, omáčku, nebo vývar?
   – Too many cooks spoil the broth. Jakkoli by to možná svádělo k překladu Mnoho psů – zajícova smrt, význam je jiný, a o přísloví podobného významu u nás nevím – známe spíš významový opak Víc hlav víc ví. ︎
2. Ale jasně, ve skutečnosti nic takového netestujeme, jenom se tak tváříme. Prostě nemáme dost míst, a účelem testů je větší skupinu dětí s naprosto akceptovatelným potenciálem odkopnout, zmačkat a zahodit. Ale ano, to je na zcela separátní diskusi. ︎

Náš Měsíc je unikát, s nímž je Země spjata téměř od počátku existence. Jde o jediné vesmírné těleso mimo Zemi, na němž již stanula lidská noha. Materiálu z Měsíce máme docela dost, a to nejen z úspěšných misí – padá k nám totiž trochu sám od sebe – ale stále to nestačí. O tom, co všechno (ne)víme o našem jediném přirozeném satelitu, jsme si povídali s geologem a popularizátorem astronomie Pavlem Gabzdylem z Hvězdárny a planetária Brno a Vítkem Škorpíkem z Kosmonautixu a Pátečníků.

Celý záznam k dispozici zde: https://www.talktv.cz/video/co-skryva-odvracena-strana-mesice-a-proc-nikdy-nepristaneme-tam-kde-by-se-libilo-geologum-RJgKS3KF?tc=r-c0be6376f3859069e03e890f2e97e372

Jan A. Kozák je religionista se zaměřením na komparativní religionistiku, psychologii náboženství a teorii mýtu. Jeho oblastní specializací jsou historická náboženství předkřesťanské Evropy, především pak náboženství Skandinávie. Jako Marie Curie Fellow strávil dva roky (2018-2020) v norském Bergenu výzkumem surreality mýtu a fungování tělesné symboliky v mytologických příbězích. Odborně se zabývá též tématem hrdinského mýtu a to jak u historických náboženství, tak v současné kultuře.A zajímají ho i konspiračních teorie, u nichž se nejvíce zaměřuje na jejich podobnost s klasickou mytologií, zvláště pak na roli metafor a surreálných obrazů v konspiračních narativech.

Střihla jsem si narozeninovou přednášku. Ostatně, jak jinak oslavit dvaačtyřicítku?

Jaké mýty a předsudky o evoluci kolují veřejným prostorem? A proč se i vzdělaní lidé někdy brání evolučnímu pohledu na svět? Tato přednáška nabízí hravý, ale věcně přesný průlet tím, co evoluční biologie skutečně říká, a jak ji lidé často špatně interpretují, zjednodušují nebo záměrně překrucují.