Oč jde? Beryl Shereshewsky není kuchařka, ale televizní producentka, která navzdory svému mladému věku procestovala půl světa. Když přišel covid, byla poněkud bez práce, a tak místo aby snila o tom, co by kdyby, začala si ty jídelně-cestovatelský pořady dělat sama ve svém New Yorském bytě. A jak! Většina jejího kanálu sestává z videjí na téma „jak <někde> jedí <něco>“ – snídani na Jamajce? Pickles v Indii? Tousty v Jordánsku? You name it.

To zní buď strašně nudně, anebo strašně zajímavě. Já se kloním k veskrze pozitivnímu postoji, protože

• na jejím kanále teprve poznáte, že světová kuchyně není jen Bahn Mi, Chicken Tikka Masala a Spaghetti Carbonara. Fakt to otevírá oči i nám, co už světovou kuchyni beztak celkem „žerem“.
• zjistíte, že i netrénovanej nezkušenej kuchař si může doma v minikuchyňce připravit v zásadě cokoli. Tak se to třeba napoprvé úplně nepovede, no, to se stává všem, a Beryl se neúspěchy netají. Tohle je strašně povzbudivý… docela mě to inspiruje, abych sdílela i svoje fuck upy, moc často to nedělám – a věřte, že nějaký jsou. Když zkoušíte každou chvíli novej recept, prostě občas něco poděláte.
• to nefalšovaný potěšení z jídla je nakažlivý. I když si říkáte, že Švýcarský těstoviny s apple sauce přece nemůžou dopadnout dobře, a pak vidíte, jak se Beryl rozlévá úsměv po tváři od ucha k uchu, máte chuť ihned běžet do kuchyně a zkusit to taky (ano, přesně proto preferuju mít před sebou v té chvíli nějakej talíř, aby mne to nesvádělo zas tolik)
• vyléčí vás to ze snobství a la „já bych ve své kuchyni nikdy nepoužila kečup, a bujón v kostce ani nevlastním!“. Půlka oblíbenejch receptů světové kuchyně, ať už domácí, streatfoodu anebo i z lokálních restaurací, obsahuje věci jako bujony v kostce (a vaničce, a prášku…), kečup (i ketjap), majonézu, kondenzované mléko, párky, lančmít. A pak si je na talíři vykoupete v srirache. Fakt nejste lepší lidi, když to nepoužíváte. Maximálně jste lepší lidi, když víte, že sladkost francouzské cibulačky pochází z pomalu karamelizované cibule a ne z kondenzovaného mléka, zatímco u brazilské kávy je tomu naopak. A úplně nejlepší lidi jste, když se nevysmíváte těm, co to neví, a už vůbec nevysvětlujete Jihoameričanům, že kondenzované mléko v kávě je prasárna (protože ve vaší hipster kavárně se káva pije zásadně černá a neslazená), a Vietnamcům, že syrový žloutek v kávě je zrůdný hazard se zdravím.

Ten kanál je ale mimořádně pozitivní ještě další věcí. Je to dokonalej protijed rasistickejch, sexistickejch, protiimigračních, homofobních atd. hnojů, s nimiž se jinak na internetech setkáte na každém rohu. Beryl na svých videjích spolupracuje se svými fanoušky – ti jí posílají tipy na recepty, které vaří doma, často s osobním komentářem, informacemi o svojí kultuře, rodině, atd. A je na tom dokonale vidět, jak svět ve skutečnosti funguje. Lidi se stěhujou po celém světě, žijou ve smíšených manželstvích (ostatně Berylin manžel pochází z Indie), berou se osoby stejného pohlaví, a internetem zprostředkovaná globalizace umožňuje, aby se na kanálu Američanky sešli lidi z Filipín, Mongolska, Indonésie, Šalamounových ostrovů, Chile, Arménie, Nigérie, Vietnamu, Malty, Iráku, Slovenska, Izraele, Panamy… pokud proti těmto věcem protestujete, chcete je zastavit, a navíc máte podezření, že v Africe žijí jen barbaři, lol. Zaspali jste dobu.

Ostatně teď ve Valentýnském videu, viz níže, je to tak nějak v kostce: Nigerijec a Indka, co se potkali při studiu medicíny v Rusku. Britští gay manželé, co spolu s láskou vařej kohouta na víně. Kanaďanka, která si našla manžela na Barbadosu, a teď společně vychovávají ve Vancouveru syna. Manželský pár Američanek, co se poznaly na roller derby, a teď spolu sdílí lásku k těstovinám s klobásou. A je to úplně přirozený, prostě rodiny z celého světa. Podobně, jako v jejích ostatních videjích vidíte holky z Malajsie, co momentálně bydlí v Německu (a do toho mluví skvělou angličtinou), Brazilky, co teď žijí v USA atd. Svět je neskutečně propojenej, a super lidi žijou úplně všude, migrujou, hledají si partnery dle svého vkusu, a nečekají, až jim to vox populi dovolí. Jo a taky přebírají kulturu svých manželů, vaří jídla jiných kultur atd., a je jim jedno, kolik woke idiotů řve „kultutní apropriace!“ – to zase z druhý strany. (Extrémní wokies jsou imho úplně stejná smečka blbů jako extrémní konzervy.)

„Multikulti“ je realita, a na nás záleží jenom v tom, jak se k ní postavíme. Budeme zavírat oči před její existencí? Multikulturní společnost kvůli tomu nezanikne. Před jejími negativními stránkami? To ji nijak neposílí. Naopak, pokud ignorujeme věci jako kulturně-podmíněné vraždy ze cti, ženskou obřízku, vynucené zahalování atd., jednak proti multikulturnímu světu poštváváme ty, kteří si všímají jenom těchto špatných stránek, ale především nastolujeme společnost, v níž je omluvitelné zavraždit ženu, která se provinila „přílišnou svobodou“ – a to asi není společnost, ve které chceme žít.

Tolik ke společenskému přesahu. Zpátky k plotně, ženo! Fancy jídelní časopisy představují valentýnská menu a la fancy stejk s fazolkami následovaný čokoládovým lava cakem. Berylin kanál ukazuje „date night meals“ především jako způsob, jak druhému ukázat svoji kulturu, svoji osobnost, svoje rodinné dědictví, a následně svoji lásku. Ať už jste indická vegetariánka, která svému masožravému nigerijskému partnerovi vaří paneer biryani, aby mu dopřála to nejlepší ze své kultury, jestli svému filipínskému manželovi vaříte jeho oblíbené jídlo – filipínské špagety -, i když ho sama úpně nemusíte (btw. to jídlo obsahuje zároveň vepřový maso, rajčata, slazené kondenzované mléko a párky… to zní jako neskutečná prasárna, ze které by Ital dostal psotník, a přitom je to tak oblíbené, že dokonce existujou polotovary „filipínská omáčka na špagety“. To musím někdy zkusit!), anebo Barbadosan, který se svojí nastávající dělá na svatební hostinu její oblíbené fish cakes, na které ji sbalil, pro 100 lidí. Nejvíc fancy věc z toho všeho je asi coq au vin, ale rozhodně nic není sedmichodové michelinské menu, se kterým se musíte mazlit dva dny v kuse, a běda, jak vám to šafránové souffle nakonec spadne… Tohle konkrétní valentýnské video je prostě comforting skrz naskrz. A vlastně nejen tohle. Tak se někdy, až se budete nudit, koukněte – vlastně na cokoli z jejího kanálu. Ale připravte si k tomu něco k jídlu, a vůbec se nedivte když si do příštího nákupu přihodíte lunchmeat a toustový chleba… Já jsem vás varovala!

Mimochodem, na náhledovém obrázku k článku jste nejspíš zahlédli falafel. Ten jsem dělala nedávno, a inspirací mi byl právě Berylin kanál, konkrétně toto video:

Nicméně další inspirací mi byl nový air fryier a potřeba jej vyzkoušet, k čemuž mne nakonec rozhoupalo video z úplně jiného kanálu. A tak je pro inspiraci také sdílím, kdybyste se hodlali pustit také do nějakých těch experimentů a hledali příslušný recept i s tipy pro horkovzdušnou fritézu:

Takže tedy Sadia z Pick Up Limes.
YouTube: https://www.youtube.com/c/PickUpLimes/
Website: https://www.pickuplimes.com/

Sadia je takový ten člověk, kvůli kterému se můžete cítit méněcenní. Vyrůstala v Kanadě, kde i vystudovala vysokou školu se zaměřením na nutriční poradenství – jakože to skutečný, ne level Herbalife, nakonec po studiích nějakou dobu pracovala v nemocnici. Na delších cestách po Asii potkala svého současného partnera, za kterým se vzápětí přestěhovala do Nizozemí, kde prozatím zakotvila. Je to úspěšná a neustále pozitivní intelektuálka s vizáží exotické krásky, samozřejmě veganka, samozřejmě miluje všech těch asi půl milionu kytek, které má ve svém studiu, a zdá se, že je ani nenechá pochcípat. Do práce jezdí na kole, snaží se šetřit odpadem, má partnera, který zrovna dodělal doktorát na technice, načež se k ní přidal a pomáhá jí budovat její YouTube kanál… už ji nesnášíte? Kupodivu byste neměli. Tahle baba, i když asi hádáte správně, že i mně její internetová dokonalost a pozitivita leze občas na nervy, to má v hlavě celkem srovnaný, a její recepty si navíc zamilujete, i když zrovna nejste vegani.

Kanál Pick Up Limes není jen o jídle a vaření. Sadia se na něm dělí o své zkušenosti s cestováním, rozumně minimalistickým přístupem k životu, zvládáním stresu a vůbec. Hlavní focus ale na jídlo je. Část videjí se věnuje přímo receptům, část přístupu ke stravování obecně – třeba tomu, jak se stravovat během cestování, anebo, pochopitelně, jak začít s veganstvím.

Mě osobně ponejprv zaujala její videa s bento-style recepty na předem připravené snídaně či obědy, ať už do školy či do práce. Líbila se mi na nich vyváženost, barevnost, ale i jednoduchost přípravy. A taky jsem některé pokrmy s chutí vyzkoušela.

A pak už jsem tak nějak u jejího kanálu zůstala…

Pochopitelně, kde se Sadia drží plně veganské receptury a používá rostlinná mléka a jogurty, veganské náhražky masa a sýra a pečlivě studuje etikety, aby byly jí používané kondimenty skutečně veganské, já se zpravidla příliš neomezuju a používám to, co je zrovna po ruce, tj. obvykle záležitosti živočišného původu. A nebo je k tomu přímo přidám navíc. Nutno dodat, že pro mě jsou recepty vždycky spíš inspirací a doporučením, než přesným předpisem, který je nutno dodržet do písmenka.

Jeden z nejpůsobivějších receptů, který jsem podle jejího kanálu zkoušela, vidíte v záhlaví. Jde o slaný koláč s humusem a zeleninou, které se teď určitě potřebujete zbavit, to jest s cuketama. Obrázek onoho pokrmu vidíte v záhlaví, můj velmi upravený recept najdete na konci tohoto postu. Originál najdete tu anebo ve videu.

Ještě by vás možná zajímalo, proč vykopávám zrovna po vegansku? Asi nežijete v noře, takže se k vám doneslo něco ze současného dění v Afghánistánu. Možná slýcháte něco o zaostalé zemi, teroristických uprchlících, a naprosté neslučitelnosti tamější kultury s tou naší. Inu, považte. Sadiini rodiče jsou těmi obávanými afghánskými emigranty. Kdysi dávno odešli do Kanady, přivezli si tam své zvyky a pokrmy, a dokonce byli tak drzí, že svoji kulturu předali svým dětem. A ty tím jdou nyní indoktrinovat vás!

Nejnovější Pick Up Limes video tak přináší afghánské recepty, které se chystám v dohledné době vyzkoušet, protože vypadají fakt skvěle, ale i krátké rozhovory se Sadiinými rodiči a záběry z té ošklivé daleké země, na kterou jsme teď v plné parádě hodili bobek. A víte co? To video není nijak negativní, obviňující, volající po odvetě. Vyzývá k tomu, abyste se třeba naučili nějaké to tamější jídlo, a až se vedle vás objeví nějaký emigrant, abyste mu ho uvařili a pomohli mu tak se tady cítit více jako doma. Also, zisky z něj Sadia věnuje neziskovkám pomáhajícím afghánským lidem, například Červenému kříži. Zlá, zlá teroristka…

Tak si to třeba taky pusťe a možná i uvařte. Myslím, že litovat nebudete.

Mrkvovo-cuketový koláč s hummusem

• 1 plát listového těsta (Koláč půjde vyrobit i z těsta třeba na quiche, ale koupený plát listového těsta je chutné a přitom časově sympatické řešení.)
• 200 g hummusu (Klidně si udělejte domácí. Stačí vám k tomu plechovka cizrny, trocha tahini (nebo pytlík sezamových semínek, která si velmi jemně opečete nasucho na pánvi a následně rozmixujete dohladka), trocha olivového oleje, sůl, citron či limetka, eventuálně římský kmín a pepř.)
• 2 lžíce rajského protlaku (Koláč bude ještě lepší se sušenými rajčaty naloženými v oleji, kterými jej nakonec můžete i lehce pokydat po upečení. Množství rajského protlaku můžete upravovat podle chuti, pokud nemáte rádi rajčatovou chuť, tak jej jednoduše vynechte, pokud naopak milujete hodně rajčatové koláče, klidně přidejte, co se ho tam vejde. V případě vynechání bych ale doporučila hummus přece jen nějak víc dochutit, asi bych se nebála použít pečené papriky, víc česneku, ale napadá mne, máte-li danou chuť rádi, že ani lžička miso pasty by nemusela být úplně od věci. Potom pochopitelně pozor na dosolování.)
• 1 hrst čerstvé bazalky (Lze použít i jiné bylinky. Fungovat bude čerstvé oregano, petržel, rozmarýn a nebála bych se asi ani saturejky. Chcete-li chuť střelit více do asijska, čerstvý koriandr bude perfektní volbou. V takovém případě bych asi neváhala ani přidat trochu mletého koriandru a rozhodně si nechat hrst čerstvých listů navrch po upečení.

  V zimě čerstvé koření v klidu nahradíte lžící sušeného koření dle chuti. Provensálské bylinky, oregano, kombinace rozmarýnu s tymiánem fungují skvěle. )

• 3 stroužky česneku
• 1 střední cibule (Červená je fajn, šalotky taky, obyč žlutá žádný problém.)
• 1/2 lžičky soli
• 1/2 lžičky (čerstvě) mletého pepře (Bílý, zelený, nebo dokonce Piper longum fungují, mimochodem, taky. You do you.

  Super je i přidat trochu uzené papriky a/nebo římského kmínu.)

• 2 lžíce olivového oleje
• 1 kus středně velké cukety (Máte-li kombinaci menší žluté a menší zelené, tím líp.)
• 2 kusy středně velkých mrkví
• volitelně kus balkánu nebo fety, limetka, pár kapek olivového oleje nebo dokonce olivového oleje s osmaženými plátky česneku, hrst čerstvých bylinek, lžíce sekaných sušených rajčat v oleji…

1. Nastavte troubu na 200 °C.

2. Nasekejte cibuli a česnek na kousky a opečte je na lžíci olivového oleje.

3. Opečenou cibuli s česnekem včetně oleje přihoďte do food procesoru spolu s hummusem, rajským protlakem (nebo sušenými rajčaty), bylinkami, pepřem.. no prostě se vším kromě těsta, mrkve, cukety a těch volitelných věcí navrch. Nepřekvapivě: rozmixujte dohladka.

4. Listové těsto rozložte, v tomto případě fakt ideálně do kulaté formy na koláče. Chce-li se vám, ozdobte okraje, nechce-li se vám, aspoň je ohněte, ať vám netrčí moc do výšky (připalují se).

5. Na těsto rovnoměrně rozpatlejte náplň z food procesoru a trochu uhlaďte.

6. Cuketu a mrkve naplátkujte škrabkou na tenké plátky, které boční stranou usadíte do humusové náplně pěkně na střídačku jeden vedle druhého, dokud se nedostanete do centra koláče. Vypadá to obtížně, obtížné to není – plátky krásně drží v náplni.

   
   
   

7. Vyskládané plátky a okraje listového těsta potřete lehce zbývající lžící olivového oleje a strčte na 40 – 50 minut do trouby. Délku pečení přizpůsobte upečenosti těsta.

8. Máte-li po ruce fetu, balkán nebo kozí sýr, nadrobte je na kousky a asi 10 minut před koncem pečení je rozdrobte na koláč.

9. Po upečení nechte asi 10 minut odpočívat. Poté servírujte ideálně teplé.

   
   
   

10. Porce si můžete dle chuti posypat trochou čerstvě umletého pepře, čerstvými bylinkami, zakápnout olivovým olejem (samotným, s opečeným česnekem, olejem se sušenými rajčaty) případně pro větší svěžest trochou čerstvé limetkové šťávy.

Main Course