V Reflexu dnes, jak mne upozornila maminka, moc hezky reflektují naši knihu o tom, jak to s tím pohlavím vůbec není jednoduché. V Hospodářských novinách si k tomu, rovněž dnes, připravili moc hezkou ukázku v podobě rozhořčeného komentáře od Petra Honzejka. Teda „moc hezkou“. Trochu jsem si ublinkla. Navíc v tom rozhodně není sám. Takže jo, sama tomu nevěřím, ale už zase píšu o něčem souvisejícím se sportem. I když vlastně jen okrajově.

Screenshot článku Neuvěřitelné, zmatené, nebezpečné. V olympijském ringu budou „neženy“ mlátit skutečné ženy od Petra Honzejka, zástupce šéfredaktora a šéfkomentátor HN
Takhle vypadá zlej článek. Ne jenom špatnej, nešťastnej, nešikovnej nebo prostě divnej. Zlej.

Takže ty Hospodářky…

Už v názvu článku se hovoří o jakýchsi „neženách“, které budou mlátit „skutečné ženy“, a protože česká veřejnost čte, jak známo, pouze titulky, v komentářích na Facebooku je jasno: Tady pánové se nechali přešít, aby mohli jít do ringu zmlátit bezbranné zástupkyně něžného pohlaví. Dojem přetrvává, i když se podíváte na prvních pár řádek samotného článku, neboť ten začíná citací známé TERFky Rowlingové11. Co je to TERFka? Inu, Trans Exclusionary Radical Feminist, tedy osoba zastávající názor, že trans osoby nemohou nikdy patřit k opačnému pohlaví, než bylo to, s nímž se narodily, respektive které jim bylo přiřčeno při narození (to je totiž to, čímž dneska většinou označujeme „biologické pohlaví“; skutečně jde ve většině případů vyjma fyzických abnormalit k určení na základě kluci mají penis, holky…“ No, znáte to.)

Důvodem přitom není primárně to, že by trans ženy, kupříkladu, vylučovala z ženského plémě jejich obvykle vyšší fyzická síla, anebo obava ze zvýšeného sexuálního obtěžování na dámských záchodcích, jakkoli se s tím rádo straší. Reálně jde o to, že trans ženy nemají žitou zkušenost s tím, co je to jako žena vyrůstat, být diskriminována na základě pohlaví, mít proti sobě namířené sexistické narážky, zažívat proměny vlastního ženského těla v pubertě… no, víte, takové ty věci, který mají hluboký dopad na to, kým v dospělosti jste.

Tohle je, mimochodem, jedním z mála relevantních argumentů, které mají TERFky v zásobě. Jo, tak, jak se k vám okolí celý život chová, je velmi ovlivněno tím, jaké nálepky se na vás vztahují, když se narodíte a vyrůstáte: jakého jste pohlaví, etnika, socioekonomického statusu, jak jste chytří či hezcí, ale dokonce i jaké je vaše jméno. A to, jak se k vám chová okolí, má reálný dopad na to, kým se stanete, když vyrostete. O tom, jak nás může v tomto smyslu ovlivnit dokonce i jenom naše jméno, jsem si už ublogla. A pohlaví (a jeho kulturní kontext) je přitom v tomto ohledu výrazně silnějším faktorem nežli pouhé jméno.

Jenom teda podotýkám, že argument je to sice relevantní, ale nikoli dostatečně silný na to, aby z trans žen udělal podvodníky v převleku za ženskou. Ani smykem. Ostatně trans osoby si taky procházejí svůj nemalý díl odsouzení společností, diskriminace, a nelehkého údělu obecně, a navíc ten nelehký úděl je ve skutečnosti velice variabilní i v případě cis žen. A asi by nikoho nenapadlo obviňovat z neženství ty ženy, které to neměly v životě dostatečně složité, anebo u nichž třeba z důvodu anorexie či nějaké hormonální či genetické poruchy nenastoupil menses, a tudíž nemají celistvý zážitek z toho, jak se stávají ženou. Každý si táhneme vlastní úděl, a to nás přece nedělá nějakým pohlavím. I když na základě určitých rysů chování můžeme jako nějaké pohlaví vypadat…

Naše pohlaví má vliv na to, jak nás vnímá a následně se k nám chová společnost, což má následně vliv na osobnost, v niž se utváříme. Podobná zjištění přinesly poctivé výzkumy z oblasti feminismu a gender studies, a feministky, včetně své TERF odnože, si toho jsou samozřejmě velice dobře vědomé. Je to jeden z fenoménů způsobujících, že i navzdory zdánlivě rovnoprávné společnosti nejsou výchozí podmínky mužů a žen tak úplně totožné, a průměrná self-made woman si tak musí projít o dost odlišným procesem než průměrný self-made man. Něco mi říká, že se z tohoto tvrzení těm, kteří teď s chutí citují Rowlingovou, zauzlují i chlupy na koulích. S feministkama lze přece souhlasit jenom tehdy, když nenávidí transky tak, jako my. Ale s tou emancipací a tak vůbec vocaď pocaď, žejo.

Proč je tak ten, kdo se zde dovolává Rowlingové, ještě větší blbec, než jsme doufali? Protože v případě olympijských sportovkyň Imane Khalif a Lin Yu-ting je Rowlingová a další jí podobní ochotná ve svatém rozhořčení zahodit veškeré své terfské racionalizace do stoupy, a napadat sportovkyně, které se narodily s ženským genitálem, bylo jim přiřčeno ženské pohlaví, byly vychovávány jako ženy, a mají tak plně ženskou zkušenost skrz naskrz svým vlastním životem. Holt si dovolily mít (možná částečně) odlišné chromosomy a vyšší hladiny testosteronu (což může být dáno i jinými poruchami, nežli tou chromosomální; také by to pak byli muži?).

To, co si myslí Rowlingová, je ale jenom jednou stranou průseru. Tato autorita na čarodějnické učně se jako nepříliš znalá tématu projevuje dlouhodobě, a dobře jí tak. Její zatahování do komentáře k dotyčným sportovkyním je ale faux pas zcela samostatné, takové, které v poměrně seriózních novinách zcela zjevně (ostatně viz komentáře pod sdílením takových článků na facebooku) živí nenávist vůči jak trans sportovcům, tak biologickým ženám s určitými biologickými zvláštnostmi, a motá celou problematiku do jedné hodně špinavé hromady. Nebudu tvrdit, že to tak Petr Honzejk zamýšlel, do hlavy mu nevidím. Minimálně si ale nedal žádnou práci s tím, aby to tak vnímáno nebylo. A jako bonus si ještě stěžuje nikoli na svou nekvalitně odvedenou práci, ale na společnost, která jej, chudáka, nepochopila. Viz níže.

Mohlo by to být skoro až vtipné, kdyby z reakcí na sociálních sítích neodkapával hnus po kýblech.

Dovolím si teď přinést doslovné výňatky z článku:

Takhle se, prosím, píše na Hospodářských novinách o biologických ženách. Skutečné ženy versus takové osoby, „atletka“ versus skutečné ženy. Pravost pohlaví posouzena skutečným chlapem Petrem Honzejkem, který má pro potvrzení vlastního mužství určitě i genetický certifikát a nebojí se jím prokázat.

Je to de facto muž! A na to vám přísahají zděšení staří muži, kteří moc dobře vědí, co je to ničit šance skutečných žen… eee, no, raději popojedem, že.

Jo, přesně tenhle emocionální závěr podtrhuje kvalitu onoho komentáře. Sure, naservírujte mi další podobně kvalitní články, úplně po nich prahnu. Ten celodenní pocit na zvracení je jenom souhra náhod…

Já nevim, je ještě potřeba něco dodávat, nebo ty texty mluví samy za sebe?

Tak trochu doufám, že se autor chytí za nos, a příště před publikací takového „článku“, de facto spíš emocionálního slintu, použije aspoň ten zdravý rozum. Protože tady se v případě poctivého reportování o problematice biologicky určeného pohlaví o nějaké fair play nedá mluvit ani omylem. Vzhledem k tomu, jak se později vztekal, že jej zlí transfobové nepochopili, a zbytečně jej tahají do svých kulturních válek, o sebereflexi v tomto případě velmi pochybuji.

Dovolím si zaspekulovat, že za tento fňuk už může jenom a pouze (zřejmě už ne tak) vzácná sexuální odchylka zvaná „koule na mozku“.

Intersex2, binarita a biologie

Vážení přátelé, vono je to doprdele složitý. V poslední době jsem k tématu psala několik komentářů, a protože jsem mimořádně líná (respektive už jsem toho vyblila fakt moc), dovolím si je s drobnou úpravou prostě zkopírovat. První dva na sebe navazující dotazy jsou vážně míněné otázky mého kamaráda, rovněž přírodovědce, pohybujícího se však v jiných oblastech přírodovědných. Výsměch vážně netřeba. Třetí moje reakce směřuje k aktuální kauze a částečně doplňuje předchozí výklad.

Dotaz: No ale pohlaví u lidí prostě binární je. Jedno produkuje spermie a druhé vajíčka, ne? V čem je tu problém?

Já nevím, co definuje tebe; mě kdyby definovala třeba ovulace, tak za pár let přestávám být ženou. Ale vážně: Normálně snad posuzujeme celej komplex samčího a samičího genotypu a fenotypu, tj. nejen tvorbu pohlavních buněk, ale kupříkladu vzhled a chování.

Jako nepochybně je pro mnoho oblastí dobrý si vymezit nějaké užší definice toho, na co se koukáme. Pro lékařskou genetiku zabývající se vadami předávanými Y chromozomem bude nepochybně hrát roli geneticky určené pohlaví (ovšem pravděpodobně jenom plodných osob), ale třeba pro lékaře specializovaného na rakovinu prsu u žen patří mezi ženy určitě i člověk s chromosomy XY, jehož buňky se rozhodly ignorovat testosteron a jehož tělo se tak vyvinulo sice do neplodné, ale zato skoro dokonalé ženy.

No a pak tu máme mozek, kterej prochází procesem maskulinizace o trochu jindy než tělo, a klidně může zůstat nemaskulinizován, i když tělo se maskulinizovalo a naopak se u ženského těla maskulinizovat. Normálně v biologii samozřejmě považujeme chování plně za součást fenotypu (já nevim, nakolik jsi absolvoval přednášky z etologie, sociobiologie a podobnejch věcí, jestli o tom víš tolik, kolik já o houbách, tak by mne nepřekvapilo, kdyby sis tohle nikdy neuvědomil, ale to, že husa považuje Konrada Lorenze za maminku, je taky biologie, byť spoluurčená vlivy z okolí – to nakonec taky není výhradně věc chování) ale u člověka se nám nějak nechce, a eh, to je jenom nějaká psychika nebo tak něco… ale tam, kde jsou vidět rozdíly v mozku prostřednictvím zobrazovacích technik, což u transgender osob vidíme, tak už to prostě jinak než biologicky neokecáš.

Celkově tak to, jaké má člověk pohlaví, určuje kombinace chromozomů, pohlavních orgánů, pohlavních buněk, ale i třeba maskulinizace mozku. A samozřejmě můžeš říct, že v hrubých obrysech tam nějaký ty dvě věci najdeme, a že pro některá rozlišení se hoděj, ale to je prostě náš zjednodušující model situace. Lidskej jedinec je co do pohlaví určen souhrou všech těch prvků, a jakmile máš chromozomálního muže v od přírody ženském tělě, binarita daného člověka jako jednotlivce se rozpadá. Jestliže u každý z těch kategorií běhají po světě miliony výjimek, tak to prostě není „příroda je binární“, ale přinejlepším „náš model přírody je binární, ale má stovky definovaných výjimek, a miliony jedinců, kteří se této binaritě nějak vymykají“.

A to jsem se ještě nedostala k tomu genderu, protože ten jsme si jako součást fenotypu vydefinovali stranou, a je to to, jak se identifikujeme… a to může bejt klidně odlišný od všech těch ostatních biologickejch škatulek, takže i kdybych třeba já nakrásně byla plodná, chromozomálně, endokrinologicky i pohledově, jak na vlastní oči, tak na základě snímků mozku, žena, stejně se tak neidentifikuju, a je to úplně stejně ok u pohlaví jako třeba u sexuality, kde se fyziologicky skvěle reagující bisexuál může identifikovat jako homosexuál, protože se ženou prostě nechce. A samozřejmě i gender je biologie, protože je to chování, a chování je složkou fenotypu.

Čím je vlastně dáno pohlaví? Jsou to naše pohlavní buňky? Chromosomy? Hladiny pohlavních hormonů? Náš vzhled? Pohlavní orgány? Naše chování? To, jak se identifikujeme? –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Ano.

Navazující dotaz stejné osoby: Děkuji za rozsáhlou odpověď – já o tom nic nevím, proto jsem položil tu otázku. Nedávno jsem viděl rozhovor Dawkinse s nějakou bioložkou a ta říkala, pokud to správně interpretuji, že rozdíly mezi pohlavími nejsou dány chromosomy (a uváděla jako příklad želvy), ale prostě tím, že samci produkují spermie a samice vajíčka. Na základě toho se tedy má definovat male/female. (?)

Je to určitě jeden z modelů, který je na nějakou práci s realitou užitečný. Nakonec v přírodě obecně ti chromosomální určení pohlaví selže vzásadě okamžitě, jak opustíš savce, respektive začne se to hodně komplikovat, a brát teda jako zásadnější investici do pohlavních buněk může mít své opodstatnění, pokud chceme generalizovat na větší skupiny organismů. Ale zase je to jenom model, ne realita. Je to stejný, jako je ekologická definice druhu užitečná třeba pokud chci nějakej druh chránit, ale méně se ti hodí, když na jejím základě strčíš vedle sebe medvěda ledního a hnědýho, a pak se divíš, že máš plodný potomky… vždyť jsou to zcela oddělené populace! A k čemu je taková definice u bakterií nemusím asi rozvádět. Definice a škatulky mají obrovskej význam, když chceme s naším poznáním přírody nějak pracovat, generalizovat, uchopovat. A takovej redukcionismus je naprosto v pořádku, není to nějaký zlo redukcionismu, jak kecají ezopaka. Ale vždycky si musíme být vědomi, že jsme nějakou tu redukci udělali, že tam venku za oknem neběhají živočišné druhy a pohlaví, ale zatracně pestrej život.

Aktuální komentář ke kauze Imane Khelif od zcela jiné osoby mimo okruh mých přátel: Chromozomy XY, necitlivost na androgeny. Narodila se jako předpokládaná žena, ale protože u dětí se soudí jen podle vnějších znaků. Biologicky je muž.

Ve které biologické realitě mají muži vaginu? Biologie především nehraje na binární kategorie, což někteří nikdy v životě nepochopí. Její lékařskou zprávu neznáme, klidně může být třeba chimérou, která má jen některé buňky s chromosomy XY, a v takovém případě by dokonce mohla teoreticky otěhotnět přirozenou cestou (záleží na tom, které buňky má XY, a které XX). A i kdyby byla plně XY, její fenotyp je ženský. Fenotyp je biologie. Biologie nejsou jenom chromosomy. Když je fenotyp žena a genotyp chlap, biologie neříká „přednost mají geny“. Kdyby to bylo takhle jednoduchý, každej s genetickou predispozicí pro schizofrenii by měl brát antipsychotika. Ve skutečnosti je to spíš naopak: když už se budeme chtít nutně přiklonit k jedné ze dvou možností, jakkoli je to nemístné zjednodušení, přednost má konečnej výsledek. Bonsai nebude obřím stromem, ani kdyby to měl tisíckrát v genech, člověk, jemuž nemoc v dětství odrovnala plodnost, nebude mít stovky biologických potomků, i kdyby jej k tomu původní geneticky daná fertilita milionkrát předurčovala, a XY žena s dělohou může dokonce v pohodě donosit dítě jako jakákoli jiná žena s poruchou tvorby pohlavních buněk, i kdybyste na ni „chlap, chlap!“ řvala od rána do večera. Nejenže může, mnohé to již udělaly. Pokud pak chcete začít řvát „to je jedno, že je od začátku vychovávána jako žena, vypadá jako žena, chová se jako žena, oficiálně je vedená jako žena a právě porodila, furt je to chlap!“, máte na to samozřejmě plné právo, úplně stejně, jako máte právo vyřvávat, že když si ke dvěma rohlíkům koupíte další tři, budete jich mít osm. Ale tu biologii z toho vynechte, jo? Ta je v tom zcela nevinně.

Fair p(l)ay

Pokud jste dočetli až sem, zasloužíte si možná můj názor na sportovce vymykající se běžným normám v závodech nejrůznějších úrovní. Ano, měli bychom mít (a leckde dávno máme3) limity, které zaručí, že proti průměrné ženě nenastoupí, zejména v bojovém sportu, třípatrová mlátička. Nicméně myslet si, že nějakou čáru toho, co je ještě „skutečná žena“ nastavíme nějak biologicky podle „jednoznačného, biologicky daného pohlaví“ je absurdní, a je to absurdní i v lehčích variantách a la „tak tahle hodnota testosteronu je sama o sobě už moc“.

Sportovci jsou ve svých predispozicích variabilní, a dost často ty, kteří jsou úspěšní, k úspěchu předurčuje nejen tvrdá dřina a talent na danou disciplínu (jakkoli je zejména ta dřina nezbytná), ale dost často (a se zvyšujícími se laťkami čím dál častěji), i právě ona biologická zvýhodnění a jejich kombinace: kombinace proto, že samotná hladina testosteronu je vám k ničemu, pokud na ni vaše tělo nereaguje (aneb samotné „ona má XY chromosomy“ nemusí co do zvýhodnění znamenat vůbec nic, ba dokonce to nemusí znamenat ani tu zvýšenou hladinu testosteronu, natož to, že je tělu k něčemu), výborné okysličení krve je vám k ničemu, pokud jsou vaše kosti a klouby náchylné k opakovaným úrazům atd.

Čáry, které si nastavíme, budou vždy ze samotné definice arbitrární, a vždycky budou vůči někomu nespravedlivé. Přeju těm, kteří je nastavují, přenastavují, upravují, debatují, a vůbec se na tom celém podílejí, šťastnou ruku, která zajistí, že té nespravedlnosti nebude dopadat příliš. Zejména si ale přeju, aby debata o rozumných limitech sportovců a sportovkyň na olympiádách a dalších kláních nesklouzávala k nenávisti k žádnému pohlaví, k trans ani cis lidem, k lidem s některou z variant intersexu, ani k nikomu, kdo se prostě jen hlásí k některé z méně častých variant genderu. Ona nespravedlnost není, i když připouštím ziskuchtivé výjimky, dána zlovolností sportovců, ale prostě přírodou. They were born that way. Ti, kteří se ještě do limitů vejdou, i ti, kteří nikoli. Fenotyp, včetně toho nebinárního, je součástí biologie.

Žijeme ve státě, kde si droboučká uřvaná partička extrémistických konzervativních křesťanistů úspěšně vyřvává stažení podpory spolkům podporujícím práva LGBTQ menšin od Ministerstva práce a sociálních věcí. Pokud si myslíte, že tu heterosexuální cisgender většina doslova trpí, zkuste se znova zamyslet. Dlouze zamyslet. Hluboko zamyslet. A pak si z té hloubky vyndejte hlavu, ano, přesně tam odtud myslím, a přestaňte podporovat každej hejt na skutečné, neskutečné a dokonce i skutečně neskutečné osoby na libovolném místě pohlavního spektra. Dík.

Mimochodem, pokud si myslíte, že proměna na trans sportovkyni je jednoduchou cestou k výdělku, možná si zkuste povšimnout rozdílů, jaké v mnoha soutěžích a disciplínách panují mezi obnosem pro mužské a ženské vítěze. Jasně, má to své důvody. Nebudu tu tvrdit, že má fotbalistka nárok na stejný plat jako fotbalista, když zisky ze zápasů jsou natolik rozdílné. Sice by to možná bylo sluníčkový, ale ekonomicky to nedává smysl. Tvrdím jenom, že každá mince má dvě strany. Zkuste si je promyslet obě, než začnete nadávat na jednu z nich.

Z rubriky „Došlo Whatsappem, ukládám si“. Komentovat si dovolím… ne.

Poznámky

  1. Kdybyste se chtěli skutečně podrobně dozvědět, proč k tématu pokud možno necitovat Rowlingovou, vřele doporučuju toto video. Nejsem úplně za jedno se závěrem, že bychom ji měli zcela bojkotovat; podle mě bychom si naopak měli zvykat, že lidé jsou různí, mají dobré a špatné stránky, a že označovat někoho za dobrého nebo špatného člověka může mít vlastně dost nešťastné důsledky (ale k tomu snad raději ještě úplně jiné video, aneb víte, jak poznáte, že máte ADHD? Když vaše poznámky pod čarou potřebují své vlastní poznámky pod čarou.) Nicméně citovat ji v záležitostech kolem genderu, feminismu, trans osob a podobně, to je naprosto jednoznačné faux pas. ↩︎
  2. Pokud vás zajímá odborné pojednání o intersexu, doporučuju tento článek: https://www.stefajir.cz/intersexualita. Pokud vás zajímá kontext sportu, a jak to v něm není jednoduché, a nechcete věřit mně, zkuste komentář k aktuální kauze od jedné prima molekulární bioložky. Rádo se stalo. ↩︎
  3. Dovolím si doplnit reakci/prohlášeníMezinárodního olympijského výboru na celou událost… teda spíš čirej hejt z posledních dní v překladu Petra Jana Vinše. ↩︎