Hele, miláčci, k tomu jízdnýmu v Praze. Ale i obecně k „problému s nezodpovědnou, ožralou chudobou“. Protože se zdá, že to někteří za žádnou cenu nechápou (nebo nechtějí pochopit).
Problém přece není v tom, že 10 Kč denně je brnkačka.
Problém je v tom, že u nás řada lidí nemá na jednorázovej výdaj přes 3,5 tis. A potom přeplatěj několikanásobek – už teď, před zdražením.
Podle Českého statistického úřadu mělo v roce 2023 21,5 % lidí v ČR příjem pod 15 tis. čistého, a dalších 23 % mělo 15 až 20 tisíc.
Setkala jsem se s názorem, že když 20 % lidí nedokáže mít stranou odložené peníze, kdyby se jim například rozbila lednička, jsou to neinteligenti. Protože přece musej umět přizpůsobit svý výdaje svým příjmům.
Ve skutečnosti to znamená, že minimálně1 1,5 % našich lidí dokáže odkládat peníze stranou, i když mají čisté příjmy pod 15 tisíc měsíčně. Naše populace je geniální!2
Prostě řada lidí nedokáže vytáhnout z peněženky 3,5 tis. najednou. I když jinak přeplatěj. A jo, hodně přeplatěj. Je to úplně stejný, jako když si koupíte co pár měsíců boty za 500, i když se za chvíli rozpadnou, místo abyste si koupil boty za několik tisíc, který vám vydržej věky. Totéž s oblečením, totéž s domácími spotřebiči… A na dovolenou si vezmete půjčku, kterou pak splácíte několik let po kouskách a rovněž ji přeplatíte, často i násobně, když jste finančně méně gramotný. Vítejte ve světě lidí bez peněz.

Finančně méně gramotný.
Ha, to je jistě příčina. Ne, ještě si nemůžete zavolat do Švédska o Nobelovu cenu za ekonomii a za mír současně, protože jste vyřešili problém chudoby. Určitě to totiž není celá odpověď. Problém je v tom, že když máte fakt hluboko do kapsy, myšlenka, že si máte zároveň střádat na tu lítačku, boty, novou ledničku i kostým do práce, nefunguje, protože i když střádat na tu tramvajenku jsou přece jenom nějaký tři stovky měsíčně, a to nic není, všechny ty věci v součtu jsou na nízkopříjmového moc. Tak co má udělat, když se mu rozpadly ty poslední boty za 500 Kč, a několik tisíc ještě nenašetřil, chodit bos? Proto se hovoří o ceně chudoby a ne jenom o tom, že jsou všichni chudí úplně blbí a finančně negramotní…
Další dobrej joke pak je, když si ti chudí, co mají dvě práce, aby zaplatili mj. tu cenu chudoby, mají psychické problémy ze stresu, aby uživili rodinu, a po večerech lepí díry ve stropě a zašívají staré oblečení, protože na nové nemají a to levné se rozpadá, mají po večerech dodělat školy, aby mohli nastoupit do lépe placeného zaměstnání.
Nemám ráda to slovo privilegium v mnoha současných kontextech. Člověk není privilegovanej jenom proto, že je bílej chlap, někdy možná i naopak, zejména, pokud má nějaký znevýhodnění, který není na první pohled vidět. Ale zrovna v tomhle je ten privilegovanej pohled relativně dobře zaopatřenejch lidí strašlivě znát.

Má to řešení?
No asi má, ale ne jedno, bude se to muset řešit kombinací více přístupů.
Jedna věc je furt ta pořádná výuka finanční gramotnosti na školách. To by měl být naprostý základ. Ale počítejte s tím, že tohle řeší spíš problémy střední třídy třeba se zbytečným zadlužením pitomým úvěrem, vyhazováním jídla a podobně. Ti zcela bez peněz nemají s čím nakládat rozumně, nemusejí být vzhledem ke své situaci zcela při rozumových schopnostech (ten permanentní stres by dost možná srazil do kolen i vás, a můžete mít klidně PhD z ekonomie), a mohou být okolnostmi vyloženě vhozeni do volby mezi louží a okapem.
Za druhý bychom měli mnohem víc kontrolovat zmrdy, kteří na chudobě vyloženě rejžujou třeba nesmyslnými nebankovními půjčkami. Jasně, postupně se něco řeší. Třeba ty dětský exekuce za poplatek nezaplacený zákonným zástupcem byly fakt peklo. Ale o moc dál než do očistce jsme se v tomhle zatím neprokopali.
Třetím bodem je ale i zvýšení úrovně sociálního státu. Mnohdy to, že se člověk musí rozhodovat, zda si v prosinci koupí lítačku na další rok, nebo dá dětem pod stromeček zimní boty, když do těch předchozích už jim teče, nezávisí na jeho lenosti a nevzdělanosti, ale třeba na tom, že mu najednou někdo v rodině vážně onemocněl a vypadl příjem i dva (když dotyčný navíc potřebuje celodenní péči).
A čtvrtá věc, která s tím souvisí, je snížení nerovnosti v přístupu je vzdělání. To je pro budoucnost naprosto zásadní. A obecně nezašlapávání potenciálu mladý generace, i třeba co do nakládání s talentovanejma.
Problém s perspektivou.
Jako nezlobte se na mě, ale když třeba dobře postavenej markeťák, ekonom, ajťák a podobně řekne, že měl taky chvíli hluboko do kapsy, a přece to všechno v pohodě zvládal, je to pořád ještě na hony vzdálené situaci řady lidí u nás.
Máte vzdělání? Máte rodinné zázemí? Máte takzvaný sociální kapitál (síť kamarádů, kteří vám mohou půjčit, dohodit vám levnější nájem, zaměstnat vás nebo vás někam doporučit?), nesete si z dětství minimum traumat (někdo vás občas seřval, jasně, ale netrpěli jste hladem, nebyli jste permanentně šikanovaní, váš otec nebyl agresivní alkoholik?). Jste privilegovaní. Bez ohledu na to, jestli jste pár let v životě počítali každou korunu.
Dítě z rodiny, která neví, jestli zaplatit raději boty nebo lítačku, tohle často nemá – možná má jen něco (typicky třeba rodiny lidí z pomáhajících profesí ve městech mají hluboko do kapsy, ale mají obrovský sociální kapitál), možná nemá vůbec nic. Mnohdy už od základky nemá klid na učení (doma je zima, rodiče můžou být problematičtí, nebo jim musí dost zásadně pomáhat s chodem domácnosti, protože oni mají ta dvě zaměstnání), navíc se mu blbě učí, když má hlad (to už snad konečně trochu řešíme těmi obědy zdarma), takže mnohdy končí na učňáku bez maturity dávno předtím, než by se mohlo samo s vypětím všech sil protáhnout vysokou školou. Barák se mu rozpadne, než by ho stihlo zdědit, do společnosti lidí, kteří mají na to ho případně podržet, se z vyloučených lokalit fakt špatně dostává.
Plus zatímco mladí z bohatších poměrů se můžou pár let uskrovnit s vyhlídkou na zlepšení, až si k tomu VŠ diplomu přidají pár let zkušeností a tím dosáhnou na lepší práci, řada těch chudších tuhle vyhlídku moc nemá. Spíš se budou pár let uskrovňovat, aby měli na novej sporák, a pak jim spadne na hlavu střecha… a tu už ze svýho neopravěj. Tak si půjčej. Místo odkládání na sporák budou splácet úvěr. A pak se konečně rozbije ten sporák.
Plus zdravotní a psychické problémy jako bonus k chudobě. Nemůžete jít k soukromými zubaři, nemůžete si zaplatit psychoterapeuta, nemáte kontakty na lepšího lékaře, když ten váš náhodou stojí za prd. Zato máte kvůli permanentnímu stresu i problémům v dětství rovnou víc problémů do začátku. Bonus vyhrává člověk s handicapem, byť třeba mírným, neurodivergencí, „špatným“ etnikem…
A jistě, existují výjimky, který se tím vzděláním sami prokopou, ale to úsilí, který do toho musejí vložit, je naprosto nesrovnatelný s tím, co mají mladí z lepších poměrů – fakt není jejich neakceptovatelný selhání, když to všichni nezvládnou.
Dokud nějakým způsobem nevykompenzujeme tyhle okolnosti, za který mladý chudý lidi fakt nijak nemůžou, můžeme se stokrát bít v prsa, jak my přece dovedeme chvíli fungovat na rohlíkách, když je do vejlplaty daleko, a jak by stačila trocha odříkání cigaret a hned by bylo na lítačku. Jsem ráda, že už se začaly řešit třeba studentský půjčky, ale co si budem… to je zatím jenom malý potenciální zlepšení, v tomto ohledu je potřeba dělat mnohem víc.
Líbil se mi nedávno ten experiment jednoho youtubera, co si na chvíli odložil své peníze s tím, že se vlastní snahou vyškrábe zpátky nahoru. Chvíli mu to šlo, pak jeho otec vážně onemocněl a on dostal zdravotní problémy, asi umocněné tím krátkodobým přežíváním v chudobě. A bylo po experimentu – a to se zatraceně snažil to dokopat. Přerušeno pro složitou životní situaci. Ten chudej, co mu bouchnul život do ksichtu, bohužel experiment přerušit nemůže. A nemá do začátku vzdělání, zkušenosti, a předchozí život relativně v bavlnce.
Co si z toho vzít?
Že máme volit komunisty a echt socialisty, protože za komoušů přece bylo líp? To jste se posrali v kině. Ne, nechceme lidi s handicapem zavřít zpátky do ústavů, neurodivergenty označit za retardy a poslat je do zvláštní školy spolu s Romy bez ohledu na prospěch, duševní problémy řešit self-medikací alkoholem… Ne, nebylo líp, a nikdy s nimi líp nebude. Naopak můžou za řadu problémů dnešní společnosti. Ani 35 let nestačilo, abychom se z toho marasmu3 úplně vzpamatovali.

Že se máme dát zcela nalevo, rozdávat dávky na potkání, a ze všeho nejvíc feministkám, protože ty jediné ví, co je pro nás dobré? Budete se divit, ale ne. Na to se nedá vydělat. Je to nespravedlivý, nemotivační, a nepočítá to s omezenými zdroji.
Potřebujeme nastavit systém tak, aby se ze sraček dalo vyhrabat, a aby se startovní čára alespoň trochu srovnala pro lidi, kteří jsou do sraček zapadlí už od dětství po krk, po kolena, po kotníky, a ty, co stojí na dobře zameteném a vydlážděném chodníku.
Ale to bude strašně drahý, ty zakuklenej levičáku!
Nabídnout dětem z vyloučených lokalit oběd zdarma, studovnu, kde si můžou v klidu a teple udělat úkoly, družinu, kde nebudou šikanované, bude to něco stát. Ale možná neskončí většina z nich se základní školou a na dávkách. A víte co: možná nám potom na daních ještě víc vrátí. A jejich děti budou mít taky ulehčený start, protože už nebudou ze socioekonomicky slabých poměrů. Takže nebudeme muset řešit jejich vzdělání a dávky. Tahle zpětná vazba se více než vyplatí.
Umožnit lidem v hmotné nouzi (když už ne všem) jezdit za nízkou cenu nebo dokonce zdarma, bude něco stát. Ale možná to bude stát méně, než když si (zcela správně) spočítají, že mizerný plat mínus vysoké náklady na dojíždění < příjem z úřadu práce. Nebo když budou jezdit na černo, protože už na ty lístky mít prostě nebudou, a najedou do kolejí krásné dluhové spirály. Nebo si myslíte, že nás větší chudnutí populace vážně nic nestojí?
Zlepšit sociální služby například pro lidi, kteří se doma celodenně starají o nemohoucí blízké na takovou úroveň, aby to nebyla práce 24/7 za menší než minimální mzdu a bez odpočinku, možná nemusí být ani tak nákladné: třeba si to budou moci dovolit ti, kteří mají dnes blízké v LDN, hospicech apod., protože sami musejí chodit do práce. Náklady na takovou péči jsou násobně dražší než na péči v domácnosti, a daně běžného zaměstnance ten rozdíl nepokryjí. O každého takového člověka, o nějž pečuje stát, méně = ušetřené peníze. A to dokonce i když část těch peněz necháte pečujícím, a zaplatíte dostatek pracovníků domácí péče, kteří umožní pečujícímu nepečovat těch 24/7, ale mít třeba práci na částečný úvazek, a tak se udržet v kontaktu s profesí, aby se do ní mohli vrátit. Jak to? No najednou neřešíte třeba provozní náklady takové instituce.
A tak dále, a tak dále.
Není třeba slepě rozdávat plnými hrstmi komukoli, kdo si ukáže do úst. Ale je možné pomoci těm, co si pomůžou sami. Není to vodění za ručičku neschopných jelimanů, jak si představují někteří salonní pravičáci, ani odporný kapitalismus, který chce z každého vyrazit hlavně práci pro systém, jak si představují někteří salonní levičáci. Je to zohlednění toho, že každej máme trochu jiný startovní podmínky, a že pokud chcete, aby každej byl zodpovědnej za svůj život, je dobrý mít na životní dálnici nějaká odpočinková parkoviště, na kterých můžete vyměnit prasklý kola, opravit ruční brzdu zaseklou v poloze zataženo, a ucpat tu díru ve střeše, ze který vám během řízení v pravidelných intervalech odkapává močůvka z před vámi jedoucí zemědělské cisterny s rozbitým uzávěrem. Třeba pak za vámi nebude kolona nasraných houkajících řidičů, které zdržujete, což dále nakládá vašemu stresu, a navíc bez močůvky v očích uvidíte na cestu, takže pak nebudete zabírat slepým kličkováním dva jízdní pruhy. Ale jasně, odpočívadla jsou drahá, zasraný levičáci…
Chápeme se?
Poznámky pod čarou:
- Pro méně matematicky zdatné: pravděpodobně nebudou odkládat stranou ani někteří lidé z těch vyšších příjmových kategorií, tak proto „minimálně“. ↩︎
- Samozřejmě, ve všech těch číslech budou nějaký statistický chyby, není to úplně přesný. ↩︎
- Věděli jste, že marasmus znamená podvýživu? Tady je to tuplem výstižné. Žrali jsme sračky, a duševní potrava byla řádně odtučněná, abychom snad náhodou nepřišli na nebezpečný myšlenky, jako že svoboda je lepší než nesvoboda. ↩︎

Napsat komentář